Nepřítel nám to oplatil tradičním trumfem nájemníků z hořejšího patra. Přinesli si gramofon a ve střídavých směnách uspořádali nepřetržitý osmačtyřicetihodinový festival bavorských národních dřevákových tanců ve stylu Frau Braun, juchuchú, kolena do vrchu! U nás dole z toho byl pekelný randál, svícny z plechovek nadskakovaly do taktu a připadali jsme si jako v mramorovém vlašském kotli. Vydrželi jsme tuhle zákeřnou psychologickou válku, dokud to snesly naše migrény, ale druhou noc, když se ze stropu začala valit mračna cihlového prachu, považovali jsme za rozumnější stáhnout se do blízkého uhelného sklepa, zatímco jeden přítel seržanta Transoma od ženistů naládoval náš suterén amonálem a rozšířil ho následujícím výbuchem v patrovou halu.