Já samozřejmě nemám nic proti invertoru. Je to moderní, malé, lehké a pokud je málo místa, a je to potřeba přemísťovat, je to ideální.
Pokud má ale dát třeba 200A, tak značkový invertor už není nic moc levného. Pokud náhodou odejde, zpravidla se oprava nevyplatí.
Málokdo také ví, že u invertorů větších výkonů (třeba těch 200A), je nikde neuváděný problém.
To v tom, že jsou jednofázové. Mají běžnou zásuvku 16A a výrobce předepsuje jištění 16A.
Přitom na výrobním štítku je uveden vstupní proud třeba 25A i víc.
Počítá se s tím, že i při plném výkonu to chvíli vydrží a jistič nevypadne.
Problém se objeví, pokud si někdo koupí výkonný invertor proto, že potřebuje právě vařit velkými proudy. Pokud vyvaří celou 3,15 elektrodu, dá druhou a jistič je vypadlý. Pak je to o nervy a končí narváním pětadvacítky zpožděného jističe k 16A zásuvce, což by bejt asi nemělo.
Takže někdy je stará osvědčená klasika na 400V, sázka na jistotu.