Na velké mlže by bylo možné přilepit indikační čipy RFID používané například v bezkontaktních kartách, bezkontaktních klíčích ke dveřím apod. ale tím by se znečistilo životní prostředí, protože i při úhynu nebo odplavení někam daleko by čipy bylo možné stále detekovat. Navíc je možnost čipování opravdu šílená. Vzdálenost 30 cm, které máte na mysli při zavrtní mlžů do bahna by byla zřejmě pro používané čtečky reálná. Takže RFID čipy - NE.

Možná by stačil pouze jakýsi pasivní radiomaják, jednoduchý čip bez dat, který se dá indikovat pouze vysílačem na přesně dané frekvenci, který odpoví přijímači lokalizátoru, podobně jako je to ve vašem původním záměru hledačem kovů. V řekách a dalších vodách je kovových materiálů spousta a budete mít spoustu falešně pozitivních nálezů. Možná udělat selektivně odlišitelné dvojice kovů, pro potvrzení, že se jedná o právě váš objekt tím, že budou současně indikované dva kovy. U hloubek 30 cm by ale plocha kovové části musela být dost velká, zkuste se zeptat hledačů pokladů, do jaké hloubky najdou drobné předměty velikosti mince.

Lepší by bylo označení nějakým materiálem, který časem sám degraduje, rozpadne se na neškodné přírodní látky. Chtělo by to najít nějaký jiný způsob označování a lokalizace i s ohledem, aby sledovaní mlži nebyli nápadní pro případné predátory, nebo aby jim to nepřekáželo v životě a úkrytu, a bylo to dočasně trvanlivé.

Ornitologové ptáčky kroužkují, včelaři označují matky podle věku barevnou značkou na zádíčkách (mezinárodně bílá, žlutá, červená, zelená, modrá), případně si můžete udělat váš vlastní kód ze dvou barev, ale ty by na povrchu lastury dlouho nevydržely nebo by zmizely pod vrstvou dalšího nárůstu. Nebo nalepit štítky s čárovým kódem, ale to by bylo možné pro mlže, kteří při poklesu vody zůstanou viditelné nebo jen mělce v bahně, ale to není zřejmě váš případ sledování migrace.