pod tzv. "dýcháním stěn" se obecně myslí to, že stěnu necháš samovolně odpařovat vlhko do prostoru místnosti, tj. nezaklopíš ji nábytkem, izolací, další představenou stěnou apod.

Jak Milan Cukrář, tak Špión jsou fachmani, kteří toho v životě zjevně postavili už trochu víc než jednu vnitřní izolaci a jejich "názor" lze spíše brát jako realitu podloženou a prověřenou lety zkušeností. Já sám nejsem stavař, ale viděl jsem už pár pěkných příšerností, včetně právě vnitřní izolace, nebo špatně provedené SDK vnitřní vestavby, která měla kromě zplesnivění ještě i perfektní tepelné mosty jdoucí po kovové konstrukci SDK.

Čistě logicky: jakákoli izolace má tu funkci, že posunuje teplotní gradient stěny směrem k sobě. Tj. izolace z chladné strany bude v sobě "držet" ty nejchladnější teploty. Naopak izolace z teplé strany v sobě bude držet ty nejvyšší teploty. Ve tvém případě tedy máš technicky dvě možnosti:

1. použít tenkou a tedy i celkem neúčinnou izolaci, která udrží rosný bod ve zdivu (které reálně "nedýchá", a proto mu nevadí, že rosný bod je právě v něm - čili žádná vzdušná vlhkost se v něm nemůže srážet).

2. použít účinnou izolaci, která ovšem posune rosný bod právě někam do této izolace, nebo na rozhraní materiálů izolace-stěna (což je případ polystyrenu). Tím ovšem dojde ke srážení vzdušné vlhkosti právě v těchto místech, a tato vlhkost se bude starat o ty plísně. Bonusem bude potenciální promrzání samotné stěny, protože nebude nic, co by ji z druhé strany dostatečně zahřívalo.