Kolik jen na odborných i laických fórech proběhlo diskusí o tom, zda je pověstná "Padesátka" po těch desetiletích platnosti ještě aktuální a co vlastně osvědčuje a vyjadřuje.
K následující úvaze mne přiměla osobní zkušenost jak s těmi, kteří zkoušku složili, tak těmi, kteří ji nemají, ale chtěli by elektrikařinu nějak provozovat.
1)Samotná podstata "Padesátky": Vzhledem k obrovské šíři "elektrikařiny" není možné postihnout jmenovitě to, co který elektrikář musí znát, aby svou práci dělal správně. A nejenom elektrikář. Každý zaměstnanec nějak přijde v zaměstnání do styku s elektrickým zařízením, ale každý v jiném rozsahu použití, proto je třeba každého správně poučit, jak se chovat, jakou mít kvalifikaci pro svůj rozsah činnosti.
Tato vyhláška je natolik všeobecná, že umožňuje právě takový rozsah stanovit, proškolit a je-li stanoveno, i přezkoušet. Náročnost, rozsah a úroveň pak stanovuje (a zodpovídá) zaměstnavatel a v samotné vyhlášce je popsána v jednotlivých paragrafech znění: (zjednodušeně)
§ 1a 2 hovoří obecně o účelu vyhlášky
§ 3 - popisuje základní požadavky a oprávnění zaměstnanců, pracujících s jednoduchými spotřebiči a zaměstnavatel je jednorázově proškolí, jak se zachovat (nelézt do rozvaděčů, při zjištění poruchy ohlásit, nepolévat je vodou...) a první pomoc. Podle §3 jsme tedy proškoleni všichni zaměstnanci a tedy všichni máme "Padesátku".
§ 4 - zaměstnanec pracuje se složitým el. zařízením, obsluhuje jej a má oprávnění do něho i zasahovat (výměna šroubovacích pojistek, zapnutí jističe, výměna žárovky...). To se považuje za složitější operaci, proto je zaměstnavatel povinen periodicky proškolovat a ověřovat, jestli to ten chlap ještě umí.
§ 5 - je nejnižší kvalifikací elektrikáře (dříve "osoba znalá"). Ke získání je nutné elektrotechnické vzdělání, aby mu byly detailně známy účinky elektřiny. Školí se na konkrétním zařízení a je také přezkušován - zaměstnavatel stanoví dobu platnosti. Tento člověk už může vykonávat práce i pod napětím (typicky je to třeba měření přenosnými přístroji...), ale takové práce provádí pod dohledem osoby s vyšší kvalifikací. Nemá například oprávnění k "vypnutí a zabezpečení pracoviště" - to udělá ted nad ním.
§ 6 - je prvním stupněm kvalifikace (dříve osoba znalá s vyšší kvalifikací), kde se krom el.vzdělání vyžaduje praxe a složení zkoušky před komisí. Rozsah proškolení je v základu dán znalostí bezp. předpisů ve Vyhlášce, právních předpisů a daným zařízením, na kterém zaměstnanec má praxi - pracuje. V tom je právě "nadčasovost" Vyhl.50/78Sb.
§ 7 a 8 pak umožňují důznou úroveň řízení činnosti na el. zařízeních - jeden zaměstnanec, velká rozvodna, elektrárna Tušimice...
Vyšší paragrafy popisují zvláštní případy práce na el. zařízeních, jako jsou revize, projektování, práce v laboratořích...
Nepochopení těchto základů často vede k mylné doměnce, že držitel oprávnění §8 zná veškerá zařízení, umí je opravovat, obsluhovat a ještě lepší v tom je revizák a projektant. Ne, nikdo neumí všechno a odborníka poznáte podle toho, že dokáže říci - tohle neumím.
Na závěr smutné konstatování: Pááni učitelé odborných škol, pokud už chcete zvýšit prestiž svojí úrovně vzdělávání, pokud chcete zlepšit uplatnitelnost svých studentů na trhu práce tím, že jim umožníte v rámci studia získat §5Vyhl.50/78Sb., trvejte na bezvadné znalosti principů ochran v elektrotechnice - technické údaje o odporu uzemnění a rozměrech zón v koupelně, jsou až na druhém, ne nevýznamném, místě...