Jednou jsem udivil davy bezradných lidí s předními náhony, kteří marně hrabali pod kopce. Měl jsem tenkrát Wartburga, též hrabal a nejelo to. Tak jsem se otočil a kopec nádherně vyjel na zpátečku. Ostatním se udělala díra do hlavy, jak jim povisly údivem čelisti. Ihned naskákali do svých korábů mně úspěšně napodobovat.