Zdroj
Bílení vápnem je malířská záležitost, už ne tak stavební, jak je psáno níže.
Postup mokrého hašení se liší podle vlastností vápna (důležitá je teplota výpalu). Měkce
pálené vápno se smíchá s nadbytkem vody za intenzivního míchání. Pozornost je nutné
věnovat tzv. dodatečnému hašení vápna, kdy nerozhašené součásti reagují s vodou při delším
uležením ve vlhku. K tvrdě páleným vápnům se přidává menší množství vody, aby se
jen nasáklo. Až po nastartování reakce (vzrůst teploty, praskavé zvuky, vývin páry) se za
důkladného míchání přidává další voda, aby se udržoval mírný var.
Vývin tepla je velmi důležitý pro kvalitu vápenné kaše. Při odležení suspenze získává
máslovitý charakter a vzniká gel hydroxidu vápenatého s vynikajícími rheologickými vlastnostmi,
které se uplatňují v maltě.
Při skladování kaše nesmí zmrznout, koagulace jemně dispergovaných částic zhorší tokové
vlastnosti.
Suché hašení se využívá k průmyslové výrobě vápenného hydrátu (práškové hašené vápno).
Provádí se v hydratačních vanách, kde se odměřené množství teplé vody smíchává
s nadrceným vápnem, vzniklá polosuchá směs se promíchává za tvorby takřka suchého
hydroxidu vápenatého. Přebytečná voda se odpařuje při odtoku směsi z hydratační vany,
kdy má teplotu 98 až 99 ˚C. Hydrát připravený suchou cestou má horší rheologické vlastnosti,
ale stavebním účelům vyhovuje.