Tak rozhodně nechci zpochybnit řemeslnou kvalitu tchána. Naopak si myslím že na těhle "dědcích" 50+ naše stavebnictví víceméně stojí. Ale řemeslná zručnost je jedna věc a být v obraze co se týká pro dnešek moderních materiálů je věc druhá. Když se tchán učil nebylo tu o suchých, průmyslově míchaných směsech ani památky. I já pamatuji jak jsme štuk ještě míchali z prosátého kaoliňáku a nejméně měsíc odleželého hašeného vápna, pak musel týden odležet v karbu, pak se ještě jednou překátroval přez síto a pak se teprve štukovalo. A už tehdy se generace ne vždy zcela shodly. Když se házelo jádro, chtěli tehdejší dědkové maltu jen z hydrátu a házeli do omítníků bez špánků a ti dnešní dědkové, tehdy mladí zase maltu z hydrauliky. Obojí dvojí ale rádo a hodně vypraskávalo a proto bylo nutné nějakou dobu počkat až vše vyzraje. Vypraskání bývalo způsobené např. nekvalitním pískem s vyšším podílem hlinitých částic, nekvalitním pojivem, vápnem, ne každá várka malty byla shodného složení, konzistence atd, atd.. Bílilo se výhradně štětkou hašeným vápnem, nebo hlinkou a pentraci nahrazoval pačok což není nic jiného než hodně naředěné vápno. Sem tam se přiklížilo a celkem běžně se na kýbl vápna šoupnul panák fermeže aby štětka lépe klouzala. A že to na nové zdi byla dřina. Takže suma sumárum ano, jádro se nechávalo vyzrát ale už za mých studentských let se na štuk bílilo nejdéle do týdne. Pačok je přeci taky vápnou a lépe se to do sebe kouslo a pak drželo. Vápno je velmi dobře paropropustné a výborná desinfekce. Třeba kuchyně a jídelny se směly malovat jedině vápnem právě kvůli desinfekci. Kdyby tehdy někdo chtěl byt vymalovat latexem který lze považovat za tehdejší ekvivalent dnešních disperzních barev, byl by za pěkného exota.
Mimochodem, aby chemickou reakcí z hydroxidu vápenatého mohl vzniknout uhličitan vápenatý, nutně potřebuje kysličník uhličitý a voda je vedleším produktem, čili omítka se potí. Pro školomety vyjádřeno rovnicí: Ca(OH)2 + CO2 → CaCO3 + H2O
Tak a dneska je těch materiálů přehršel, málem jeden pytel na stěnu severní, jeden na jižní, jeden na východní.. Krom toho jeden pytel ke kolenům, jinej po ramena a další ke stropu a tak. No, to už přeháním. Každopádně jsou tyto směsi dokonale vyvážené a navíc jsou slušně obohacené o nějakou tu chemii. Nesmršťují se, nevypraskávaji, rychleji vytvrdnou a já nevím co ještě. Výrobci se předháněji toho kterého směs je lepší, ale vzácně se shodují v době zrání, a ta je jeden den na jeden milimetr tloušťky. Obklad, nátěry a jiné neprodyšné uzavření pak doporučují až cca po 4 týdnech. Ale pozor, toto doporučují i u štuku, který je max 2 až 3 milimetry silný, takže trochu nepoměr. Na přímou otázku proč takový nepoměr obyčejně kličkují, mlží, nebo rovnou vyhlásí přestávku. A pak někde stranou u cigárka na rovinu přiznají že to tam dávají jen aby se jistili a docílili těch 4 týdnů i když sami vědí že štukujeme nejraději do jednoho týdne po najádrování a před bílením to tak tak stihne vyzrát jen díky tomu že musíme nejdřív nacpat izolace, podlahové topení, zabetonovat podlahy atd..
I tak ale občas malíř rajtuje válečkem po zdi než stihne zedník omejt cajk. A bez problému. Čímž jsem vlastně vyjádřil že si stále stojím za tím co jsem napsal. Takže Honzo za mně ano, penetruj a maluj.
Ten technologickej postup malování víceméně OK. Váleček opravdu šňůrkový, žádné jednorázové chlupatiny.