Jo tak s elektrikou někdy není sranda.
To za mnou jednou přiběhnul brácha, oči na vrch hlavy
a že si v práci půjčil svářečku, aby si u garáže něco svařil.
A prej, že dostal od kleští "mordu jako kráva".
Tak teda jsem sedl do auta, ne že bych byl línej toho půl kilometru jít, ale že tam mám měřáky.
No po pravdě, línej jsem byl. Když jsem byl u svářečky, tak jsem ji zapnul a zcela odborným způsobem jsem chytnul kleště za izolovanou rukojeť a druhou rukou rychlým mávnutím škrtnul prstem o konec elektrody. Nic. Je to moje oblíbená rychlá zkouška izolace. Když kdysi tohle viděl můj kolega z práce, tak tvrdil, že mě to jednou zabije. Tak jsem tenkrát zkonstruoval jednoduchý měřič času doteku, čímž jsem mu dokázal, že to stihnu v čase kratším, než 30 ms, čímž jsem lepší, než proudový chránič.
Ale abych bráchovi dokázal, že to skutečně netluče, uchopil jsem jak kleště, tak elektrodu. Nekopalo to.
Brácha na mě tak nevěřícně koukal, že jsem přece jenom vytáhnul měřič izolace a celou svářečku proměřil. Byla v pořádku.
Bráchovi jsem vysvětlil, že se mu asi něco zdálo, nebo to byla statika.
Nasednul jsem do auta, rozjel se a přes otevřené okno
uslyšel hlasité "ku...! já se na to můžu vy....!!!
Zabrzdil jsem a vrátil se. Svářecí kabel s kleštěmi, byl přehozenej přes sousedův plot.
Brácha sakroval, jak zedník, když mu spadne z lešení lžíce i s přidavačem.
Znovu jsem svářečku přezkoušel a nic.
No bylo to jasné. Léto, zpocené ruce, žádný rukavice a brácha je na to strašně citlivej, jeho kopne snad i baterie z mobilu.
A že já jsem necítil nic?
To je taky jasný. Mě ta elektrika už párkrát kopla.
Takže já jsem proti tomu vlastně očkovanej.