Rez je kysličník železitý, tedy "popel" z železa. Nemůže tedy hořet. Ale mimo rez, také existují kysličníky železa, které nejsou ještě zcela zoxidovány, něco jako rez na půl cestě.
Je to kysličník železnatý, nebo železnatoželezitý, jinak okuje.
Rez je červenohnědá, okuje šedočerné.
Když například máme zarezlý šroub s matkou a zahřejeme na vysokou teplotu, dojde k tomu, že železo (ocel), ještě nezoxidované
"chce" za vysoké teploty hořet. Ale uvnitř mezi šroubem a matkou k tomu nemá přístup kyslíku. Proto si vezme část kyslíku z rezu a ten kyslík okysličí železo. Železo zoxiduje na okuje a původní rez, ztrátou části kyslíku zredukuje též na okuje.
Proto se z takto uvolněného spoje sype černošedý prach.
Propanbutanový hořák ale asi nevyvolá dostatečnou teplotu.

Podobně funguje termit používaný na sváření kolejí.
Termit tvoří okuje se rzí, smíchané s práškovým hliníkem.
Jsou jako svarový kov použity též kousky oceli.
Princip je v tom, že hliník je mnohem reaktivnější než železo.
Při zahřátí termitu na zápalnou teplotu, dojde k tomu, že hliník za této teploty má velkou snahu hořet. Tím že je velmi reaktivní, vezme ke svému hoření kyslík z okují. Hořením hliníku vznikne vysoká teplota. Tím, že hliník při hoření odejme kyslík okujím a rezu, tyto zredukují ztrátou kyslíku zpět na železo a částečně se využijí jako svarový kov.

Chemici snad prominou, pokud jsem se dopustil nějaké
nepřesnosti, vylovil jsem to z už dost opotřebované paměti