Suříkovou barvu nesežene, ale suřík, minium, oxid olovičitý, nebo jak všeliak se tomu říká, by sehnat mohl. A odtud je už jen krůřek k suříkové barvě, jeho smícháním s olejovým lakem, lněnou fermeží, nebo něčím podobným. A suříková barva je na světě . Nesmí se ale opomenout po jejím zatvrdnutí provést již zmíněný vrchní uzavírací nátěr. Natíral jsem tak před 30ti lety železný česla k elektrárně (tehdy se ještě netušilo, že olovo tak strašně moc škodí) a červený jsou doteď .