Z fyziky je známo, že tepelně izolační vlastnosti nějaké konstrukční vrstvy závisí na použitém materiálu, tedy na jeho součiniteli tepelné vodivosti vyjádřené ve W/m.K a dále pak na tloušťce použitého materiálu. Z fyzikálního rozměru součinitele tepelné vodivosti je zřejmé, že tepelný výkon procházející konstrukcí je tím menší, čím je větší tloušťka izolační vrstvy.
Propagované nátěry, označované jako tepelně-izolační, se nanášejí v tloušťce cca 0,5 – 1 mm.
Při těchto tloušťkách jsou tepelně-izolační vlastnosti nátěru zanedbatelné, oproti klasicky používanému polystyrénu, minerální vlně nebo dalším izolačním materiálům, u kterých jsou běžně používané tloušťky 6-8-10 i více cm. Dále dodavatelé tepelně izolačních nátěrů nikde neudávají technické vlastnosti, které by vlastnosti nátěru nějakým způsobem definovaly (součinitel tepelné vodivosti, tepelný odpor nátěru apod.). Zmiňovaný odraz tepla od stěn zpět do místnosti rovněž není doložitelný provedeným měřením.
V žádném případě nelze tyto nátěry srovnávat s tepelnou izolací z tradičních materiálů a nelze předpokládat, že nátěrem odstraníme případné tepelné mosty způsobené nevhodným provedením částí stavby.
Výhodou nátěrů je spíše protiplísňový účinek a barevné sjednocení povrchu vnitřní stěny. Nevýhodou je pak vyšší cena. Protože nejsou definovány tepelně-izolační vlastnosti nátěrů, nelze ani vyhodnotit ekonomickou návratnost vynaložených nákladů.


zdroj: Poradna EKIS
http://www.mpo-efekt.cz/cz/ekis/i-ekis/45098