1- pračka má svoje vnitřní pospojení. Jsou tedy propojeny všechny elektricky vodivé části, které nejsou spojeny vodivě konstrukčně. U plastové vany a nerezového bunu to je řešeno propojením ložiskového domku, nebo jiné části, nejbližší otáčivému kovovému pracímu bubnu. Realizace průřezem vodiče 1,5mm se v porovnání s instalacemi jeví jako málo spolehlivá, ale asi to prošlo zkouškami a výpočty...

2 - U relativně nové pračky nepředpokládám problém mezi přívodní vidlicí a vodivou kostrou pračky. Podezřelé je ale jiskření u zásuvky, kam se přes prodlužovák pračka připojuje. Použití prodlužováku, rozdvojky, nebo dalších kontaktů v přívodu, jeví se mi nešťastné právě kvůli dost vysokým proudům a tím i úbytkům napětí na každém (násuvném) spoji.
3 - pokud je pračka ve správně provedené koupelně, je tam instalováno "pospojení", které uvede na stejný potenciál (napětí) všechny vodivé předměty s kolíkem v zásuvce. Tam vidím problém: Pokud "v zásuvce jiskří" nulák, dochází k zavlečení rozdílu napětí na kostru pračky a vnitřním pospojením pak na prací buben. Tento rozdíl může být v řádu "jen" několika voltů, ale pokud máte vlhkou pokožku, pocítíte nepříjemný účinek průchodu proudu tělem také.
4 - "...220V neublíží dospělému, ale dítěti ano", jak bylo zmíněno v předchozím příspěvku, je tvrzení naprosto laické a nesmyslné. Nikomu neublíží napětí 220V, ani vyšší. Každému je ale nebezpečný proud, který je vyšší, než 0,015 A a trvá dobu delší, než zlomek sekundy. Průchod proudu tělem je nebezpečný, protože působí svalové křeče, rozklad krve, zuhelnatění tkání, poškození buněk ... to ví i učeň 1. ročníku elektroučiliště. Účinky proudu na organismus jsou ale velice individuální. Jukněte na kresbičku