Předně musím vysvětlit tu svoji "narážku na inginiera" : Celý svůj, dnes již dlouhý a nezdárný, život opravuji různá (převážně elektro) technická zařízení. Samozřejmě jsem se profesně setkal i s mnoha konstruktéry - lidmi s různými tituly před i za jménem, ale jenom asi tří z nich si opravdu hluboce vážím pro jejich schopnosti v dané oblasti. Mnohem častější je ale moje setkávání s technickými řešeními, která zjednodušují práci konstruktéra, na úkor ceny a spolehlivosti zařízení. Pokud patříte k těm několika, jež byť jsouce otitulováni, snaží se o optimální řešení technické, bez ohledu na vlastní pohodlnost, mám z toho upřímnou radost a současně mne mrzí, pokud právě Vy jste si ke své osobě vztáhl tuto moji, možná trochu jízlivou, poznámku. (Já si dovedu představit sešikmení dosedací plochy pantů docela snadno, ikdyž se mi z hlediska opotřebení nelíbí dosti namáhaná třecí plocha...)
Jo, a fotečku starých, těžkých vchodových dveří, které by snad ani žádný "péro" nezavřelo a přesto na principu "tyčky mezi křídlem a futrem" pracují minimálně od roku 1920 dodnes s tím, že v roce 1987 byl proveden "servisní zásah", spočívající ve výměně "tyčky" (z obyčejné "hlazenky"), jež se opotřebovala a nedovírala dveře, vložím pro zábavu a poučení zdejšího čtenářstva, příležitostně. Přeji hezký den .