Kdyby ty vodiče hřály tak, až vybledne barva, muselo by to být cítit holou rukou i bez
termokamery. To že sádra "žere" barvu je dost známá věc. Právě červenou a její odstíny nejvíc.
Je to dáno snad tím, že k probarvení nátěru je této barvy potřeba jen malé množství, oproti třeba žluté. Proto i nepatrná ztráta barviva se okamžitě projeví na sytosti.
Sádra má oproti jiným materiálům velkou savost vody. Proto v místech kde bylo sádry použito ve větší vrstvě, třeba právě zasádrováním kabelů, dojde při malování k většímu odsátí vody s barvivem do sádry. Často jsou tyto stopy vidět hned po vymalování a vysušení stěny.
To, že se stopy objeví až po čase, si vysvětluji tím, že v souvislosti s větší změnou vlhkosti vzduchu, například při letních "pařácích" stěna byť málo, ale přece zvlhne. Zatímco nátěr zůstane bez podstatné změny, barva v něm se vlhkostí částečně rozpustí. Vlhkost je na povrchu, pod tím je sádra suchá. Sádra vypije vlhkost do sebe i s částí barviva. Při opětném vysychání se však barva nevrátí, protože při vysychání voda pozvolna odchází v plynném stavu a pára barvu nenese.
Je se možné se o tom přesvědčit tím, že po oškrabání malby, zjistíme, že sádra je obarvená mírně do hloubky právě barvou, která se ztratila.
Předejít tomu je možné, dobrou penetrací před malováním.