Ale na (byť neznatelně) zkorodovaný kov, který je navíc rezavý , není epoxid nic moc. Koroze v mikropórech dál hlodá a dříve, či později zvítězí nad barvou. Oxid olovičitý, suřík, mínium a kolik ještě to má názvů, reaguje s oxidem železa (snad na nějaké soli - nejsem chemik) a kov dál neoxiduje. To je podstatou ochrany tímto nátěrem. Suříková barva je rozmíchaný prášek suříku ve fermeži, nebo olejovém laku, proto nemusí být povrch absolutně odmaštěný - postačí štětcem řádně roztírat barvu, aby došlo k jejímu kontaktu s kovem. Takový základní nátěr ale není dlouhodobě odolný povětrnosti, proto se kryje vrchní olejovou barvou. Z toho je patrné, že vyrobit doma suříkovou barvu není až takový problém technický, jako ekoteroristický a zdravotně-bezpečnostní.