Praxe je pokaždé jiná. Část oken vystavená povětrnostním vlivům se olupovala sama a starý nátěr šel až na holé dřevo velmi snadno špachtlí, ocelovou škrabkou (cidlinou, jestli je to správný název?), v drážkách upraveným nabroušeným starým listem z pilky na kov. A na ostatních místech to nešlo vůbec ničím, drží to fest a jediné co na to platí je plamen a podle rady lakýrníka je zbytečné se snažit to dostat dolů, stačí to prý lehce očistit a zdrsnit smirkem a pak přetřít novým vrchním nátětem.

Starý nátěr z velmi starých dveří (původní fermež, fermežová základovka a za posledních asi 80 let několik vrstav emailu) šel dolů až na holé dřevo velmi dobře, jen v prohlubních u suků a dalších nerovností ve dřevě to šlo hůř, ale pár hodin byly čisté z obou stran, včetně různých profilů a drážek.

Nátěr ze starších dveří (koupené lakovené ve stavebninách někdy v 80. letech) nešel vůbec, drží fest, stačilo opravit jenom místa, kde se nátěr rozpraskal a zcela oloupal (pouze z venkovní strany, kde působí různé vlivy prostředí - na půdě, kde je v létě suchý hic a v zimě mráz a na dveřích z jedné strany někdy sražená námraza).

Myšlenka dostat nátěr zcela dolů, aby bylo vidět dřevo je hezká, ale velmi pracná, vhodné tak pro restaurátory. Pokud bylo dřevo natřené, je lepší nátěr obnovit, než se snažit o dřevo jako nové.