jsem v tomto směru konservativní a dávam přednost klasice. tedy dobře očistit povrch, aby se odstranily volné či nesoudržné zbytky sdtarého nátěru, horkovzdušnou pistoli a pak filcovým špalíkem, omotaným skelnym papirem 80 pak 120 korn.pečlivě ometu povrch husím křídlem a pak ještě otřu vlhkým hadrem. po usušení natřu horkou fermeží, kterou ohřívám v nádobce s vodou (kvůli zamezení vzplanutí). obrousím i kyt. ten po otření také natřu horkou fermeží (sklenářský kyt se rozdělává fermeží, také se k němu přidává fermež a prohněte pro opravy uvolněného kytování před nátěrem. brousím 120, ometu a otřu a natírám základní syntetikou či olejovou barvou. po uschnutí brousím 120, ometu a pak podobně provedu dva vechní nátěry vrchním olejovým či syntetickým lakem. Pak stačí okenní rámy jen otírat. po 20 letech mají vzhled jako včera natřená.

nekdo muze namítat, ze tento postup je již moderními nátěrovými (a pěkně drahými) prostředky překonaný ale ukažte mi okenní rámy po 20 letech takto natřené...(tyto moderní prostředky jsou na trhu pár let a reference jen hypotetická.

mohu rici, ze se mi opisování od starých fachmanu zatím vyplatilo. a netýká se to jen nátěrových hmot.