V každém případě platí, že více slabých vrstev barvy, činí nátěr kvalitnější. Chovají se jako jednotlivé "hráze proti útokům" vnějších vlivů na povrch. Slitím jednotlivých nedokonale zaschlých vrstev se o tuto vlastnost připravíte. Podklad pracuje (rozpínání...) v jiných mezích, než nátěr a jednotlivé vrstvy mají svůj úkol: odrezovač připravuje povrch pro nátěr, základovka má dobrou přilnavost k povrchu i k vrchnímu nátěru, ale není odolná - plní tedy funkci prostředníka. Vrchní nátěr musí být mechanicky odolný (tvrdý) a chemicky stálý, aby chránil před účinky okolí. Tyto požadavky se ale neslučují s vlastnostmi podkladového materiálu, který také působí na nátěr chemicky i mechanicky, ale zespodu. Vrchní nátěr je jen jakousi ochrannou skořápkou. Aby dobře přilnul a tak plnil tuto ochrannou funkci, je vhodné,aby byl rozdělen do několika slabých a tím částečně samostatně odolných vrstev. Je pak stejně tvrdý, ale pružnější (jako bychom věc těsně obalili mnoha vrstvami slaboučké tvrdé fólie). Alobal na šokoládě protrhnete snadno, ale v mnoha vrstvách na cívce je nezničitelný.