Léty pozorování za mého stoletého života jsem došel k názoru, že jakékoliv mytí, pucování nebo čištění je dřina. Obzvlášť, je-li to úkolem a je neustále kontrolováno správné provedení "protože ty to děláš blbě, jen přitlač, ono tě to nekousne atd". Pak je to nejen dřina, ale také obdivuhodný stav psychické odolnosti, "že jsem jí eště nezaškrtil". Nenadření připadá v úvahu jedině zapálením předmětu a zakoupení nového, čistého.