Podle této logiky by stačil jeden velký radiátor v obýváku,kde chci mít teplo. Z ostatních místností pak "teče" studený (či příčkami ochlazený) vzduch "při zemi" a tím zhoršuje tepelnou pohodu. Musíme tedy vytápět obývák o mnoho tepleji, abychom ohřáli okolní stěny, či místnosti a abychom měli pocit tepla.
Mimoto předpokládám, že většina šetřivých lidí využívá ekvitermní regulaci, která umožní snížit teplotu na stoupačce na nutné minimum, které zajistí tepelnou pohodu v bytě a přitom minimalizuje ztráty ve výrobě a přenosu tepla. Aby při tom kotel pracoval v optimálním režimu, je kotlový okruh řízen směšovacím ventilem. To považuji za základ rozumné regulace malého objektu. Termostat je pak centrálním "omezovacím" prvkem, který nemá spínat příliš často, aby omezil škodlivé a nehospodárné "studené starty" zdroje tepla, ať je jakýkoliv.