Ale já chápu, o co mu jde. Jenom nechápu tu lidskou nabubřelost, kvůli které se cití pánem všeho a chce všechno řídit. Pozemek tu byl dávno před ním a bude dávno po něm. On ho má jen na chvíli svěřený (jakýmsi človíčkem s razítkem) do péče.
Už jsem to slyšel tolikrát - věty typu "My chtěli, aby ten živej plot rychle vyrostl, ale teď už je moc vysokej a stíní", nebo "To hrabání jablek je hrozný, on už to u nás nikdo ani nejí".
Dokud se nenaučíme přírodu respektovat a budeme proti ní bojovat, nikdy se nevyhrabeme s našeho omezeného uvažování - a tenhle "dotaz" je toho důkazem.
Jestli se nemůže o pozemek starat, tak ať ho někomu pronajme, nebo prostě někoho požádá o občasnou péči. Když jede na dovolenou, tak doma taky "umrtví" kytky a nebo požádá někoho komu věří, aby mu je přišel zalít?