S hryzci a podobnými podzemními potvorami mám bohaté zkušenosti. Ty potvory, jak jsem začal pěstovat tabák, opustily své dosavadní působiště v okolí a přestěhovaly se všechny na moje pole s tabákem. Získal jsem brzy dojem, že se staly závislejšími na nikotinu než já. Systematicky užíraly kořeny tabáku tak, že rostliny se kácely jak při tornádu. Zdálo se že moje úsilí něco vypěstovat bude zcela nulové, neboť z vrchu jim vydatně pomáhali slimáci, u kerých se závislost na nikotinu zdála též nepřekonatelná.
Ovšem slimáka na drát ulovit lze, hryzce nikoliv. Po dlouhých hodinách strávených na poli, vyzbrojen motykou jsem neulovil nic, jen jsem měl dojem, že se mi někde z povzdálí u díry smějou. Následně jsem vyzkoušel jakési plašidlo na baterky, vydávající zvuky a údajně mající krtky a hryzce vypudit k sousedům. Asi po třech dnech jsem našel plašidlo vyryté ze země. Nasadil jsem těžší kalibr. Do jejich chodeb jsem zahrabal smrtící pasti, navíc nastražil podle výrobce pro ně neodolatelné jedy. Okolo pastí obloukem vyhrabali náhradní objížďky, jedů si ani nevšimli.
Začal jsem nabývat dojmu, že nikotin v nich probudil nebývalou inteligenci, zatímco já začínal propadat depresím.
Ale stále jsem se nevzdával. Mezi rostliny jsem zatloukl bytelně dřevěné kolíky a na ně přidělal malé elektromotorky se závažím na hřídelce tak že vznikly malé vibrátory. Zařízení jsem vybavil časovačem aby vibrátory pracovaly přerušovaně. Po připojení autobaterie a spuštění systému i když jsem stál asi 5metrů od vibrátoru mi brněly kolena. To snad nemůžou vydržet myslel jsem si. Nevydrželi. Možná tak tři neděle jsem nezaznamenal jejich aktivitu.
Pak na to přišli. Zjistili že to vrčí, ale nic nedělá. Za jednu noc to zorali tak, že by to nezvládnul ani zemědelec s JohnDeerem. Od té doby, po zotavení z psychické újmy sázím tabáku mnohem víc. Když se přežerou, tak mi něco přece jen nechají.