Jak správně pájet?

když jsem začínal v elektrotechnice, tak mě učili, že si mám pájet Aifelofku, pak snad se to naučím.
Musíte dostat cvik, používat kalafunu a pájet a pájet a pájet...

Já používám takovej cín, co má kalafunu v sobě, takže si vystačím s tím. Ale pro případ potřeby mám speciální fix s tavidlem, tím to potřu a pájím.

A možná máš vysokou teplotu hrotu.

Hmm, cín co má kalafunu v sobě. To vypadá blbuvzdorně, to si musim sehnat
Já právě nevim co se má tou kalafunou potírat? Vždycky to s ní akorát smrdí jako prase a pájí to ještě blbějc

Kalafunu už používají jenom čuníci. Jestli máš nějaký pájecí nástroj, zkus pájku s Crystall 505 nebo MTL408. Jestli pistolovou páječku, dají se sehnat hroty s dlouhou životností.
Na netu jsou stovky nebo tisíce návodů. Není jasné, jestli se to pájení týká plošných spojů nebo okapů, například.

ruším keci, koukni se na tohle http://www.youtube.com/watch?v=xrVCkEoY_8M&feature =related

Taky záleží na tom , jakou máš pájku...trafopájku, mikropájku a co budeš chtít pájet. Plech, dráty , součástky v plošňáku. Všechno chce svoje. Základ je, vždy mít oba materiály čistý. Tzn. dráty, pokud byly zoxidované tak oškrábat, pokud smaltované tak taky. Vyjímkou jsou dráty s tzv samopajitelným lakem, kde se lak teplem naruší a jde pak ocínovat. Plošňáky jsem vždycky přebrousil jemným smirkovým papírem cca č.400. Potom jsem ho natřel kalafunou rozpuštěnou v lihu. Ta zabránila následné oxidaci a pajení šlo jak po másle. Každý materiál je nutné dostatečně prohřát...podle síly plechu, drátu atd. U drátu a plechu delší pájecí čas nevadí. Je potřeba dávat pozor u pajení součástek na plošný spoj. U polovodiču to je do 3 vteřin. Potom by se mohla součástka zničit teplem a nebo odpařit plošný spoj. Chce to jednoduše pájet a zkoušet. Chce to trénink a za čas na všechno příjdeš sám.

Nějaké větší spoje se mně nejlépe pájely, když jsem to natřel převařenou kyselinou solnou/chlorovodíkovou/-převáří se vhozením kousku zinku nebo pozinkovaného plechu.

No to je dobrej recept - ale na pajeni okapu. Ne na elektoniku! U ni to povede ke korozi a nefunkcnosti v radu mesicu.

Z vlastní zkušenosti ... Jestli to myslíš s pájením vážně, tak vyzkoušej trubičkovou pájku Sn62,5Pb36Ag1,5, výrobce Kovohutě Příbram.

Prave nedavno jsem tohle resil. Doufan ze tu muvime o pajeni slabých dratu a soucastek do plosnych spoju, ne o pajeni kusů zeleza...

Kupte dutou pajku s tavidlem uvnitř ("cínovy drat s kalafunou vevnitř") a nemusite resit nic dalšího. Zadnou kalafunu v misce.

Nenechavejte pajecku moc dlouho spustenou, pokud mate trafopajecku tak jen cca. 10-15s a pak zas vypnout. To by melo prodlouzit zivotnost hrotu.

Pri pajeni se nesnazte na hrot nejprve nabrat hrudu cinu a pak se ji hodinu snazit kapnout na pajeny spoj. Takhle jsem to delaval dlouhou dobu, prave to je jeden z duvodu proc praskaji ocka na trafopajecce Horky hrot polozte na spoj a druhou rukou se ho dotknete kusem pajky (cinovy drat s tavidlem uvnitř), tavidlo se roztavi, vtece do mista spoje a cin sam rychle natece tam, kde se "usadilo" tavidlo.

Pro ocisteni hrotu pouzivam mokrou (trochu vody) houbicku. Horkym hrotem se o ni otrete a prebytecny cin prudkym ochlazenim odpadne.

Pájkou se dotýkej spíše součátky (nožičky) nebo plošky, či ideálně na pomezí dotyku všeho, eleminuješ studeňáky, 15s je na trofopájku moc, tak 1-5 sekund bohatě stačí, po každý součástce vypnout... a zásadně nevypínat a nezapínat, když se dotýkáš součástek

Pokud zvážím konflikt terminologie a úzu "cín x pájka x páječka", pak z tohoto příspěvku nevím, jestli je potřeba se dotýkat pájkou či páječkou či cínem.

Nevím proč, že všichni mají zažito pájku jako přístroj a cín jako materiál, jinak samozřejmě je přístroj páječka, pájka je cín (resp. směs cínu a olova, případně dalších jiných kovů).

Myšleno pájka jako "trubičkový cín", pomezí všeho bod je místo kde se stýká páječka, součástka a ploška .

Bordel, jak když někomu řekneš podej mi frézu(ku)

Ta houbička se má právě co nejvíc vyždímat. Zbytky neodpadnou ochlazením, ale mechanicky se otřou. Prudké ochlazování hrotu neprospívá.
Jinak třeba na YouTube jsou instruktážní videa od firmy Pace, stojí za podívání. Sice je to třicet let staré, ale moc se nezměnilo.

Ahoj,
cín je pájka, pro pájení se většinou používal trubičkový cín naplněný kalafunou, pájí se pájedlem nebo taky páječkou.
Postup z mé praxe před 25 lety, budeli řeč o pistolové páječce, tak očka lze koupit s prodlouženou životností, ale také je lze udělat z Cu drátu, každopádně povrch musí být čistý a po mechanickém očištění je třeba špičku pocínovat, jinak na ní nelze cín nabrat, to se provede krátkým nahřátím očka, namočením do kalafuny a přiložením cínu.
Při pájení, nahřát očko, nabrat cín a hned vypnout, aby se cín nepřehřál, před dotykem se spojem opět zapnout, aby se vytvořila kapička a teprve tu přiložit k pájecímu spoji, krátce podržet, aby se viditelně kapka rozlila, nesmí vytvořit hrudku studeného spoje, nebo naopak přepálením, taky zhrudkuje a ještě se odpaří spoj.

Taky je důležité používat správný cín. V cínu (pájce) má být měď (nejběžnější pájka pro elektroniku je Sn60 Pb38 Cu2). V takové pájce se měděný hrot rozpouští daleko pomaleji.

Jo, nebo stříbro, jak psal už někdo nahoře.

Ono se stačí podívat, jaké tavidlo obsahuje mnou doporučená trubičková pájka Sn62,5Pb36Ag1,5 a netřeba více diskutovat. Podle příspěvků soudě, většina zná obyčejnou pájku z elektry a to zrovna není to co by tazateli pomohlo.

Před 30 rokama se pájelo obyčejným cínem s olovem a kalafunou... a šlo to. Dneska samá tavidla, fluxy ... Není v tom žádná věda, chce si to jen vyzkoušet, chtít se to naučit a nehledat v tom problémy.

Tak schválně, kolik z těch co poradili ví, jaké tavidlo je v jejich pájce? U mě to je MTL408. I na tavidle záleží.
Skutečně je to o tom nerozumovat, ale začít s praxí.

To jsem používal dlouho, teď jedu na Stannolu s Kristall 505 a je to ještě lepší. Menší vada je, že čtvrtkilová špulka stojí v ČR skoro pět stovek.

Kristall 505 je uváděno jako "agresivní". Ale nevím, nemám praktickou zkušenost. Můžeš udělat srovnání těch dvou pájek? Klady/zápory? Díky.

Já na to vlastně přešel z nouze, když nějak právě nebylo z Kovohutí nic vhodného s menším průměrem k sehnání. Už bych asi neměnil, na staré desky a součástky to chytá dokonale bez nějakého čištění a na nové bezolovnaté taky. Prokovama to protéká líp, než MTL408. Jinak zásadní rozdíl není, jen to jinak smrdí, agresivita je asi stejná. Čistit se to nemusí, estéti to stejně omejou. Pájím to s Hakko 937 a nastavenou teplotou 340 °C.

http://www.audioweb.cz/viewtopic.php?pid=196624#p1 96624

Díky za info. Jakmile to někde příležitostně potkám, určitě vyzkouším.

Díky všem za rady. Tolik příspěvků jsem ani nečekal Mám obyč trafopáječku, pájet chci drátky elektroinstalace u motorky a jako pájku mám právě ten obyčejnej cín z elektry. Akorát mě štve, že budu muset tu pájku s kalafunou uvnitř objednat z netu a platit poštovný, protože u nás v elektře mají jenom samotnej cín

to už dneska snad ani nekoupíš, prakticky vždy se jedná o trubičkovou pájku... kup si kalafunu, stojí tak desetikorunu, a pájej...

kalafuna se prodává od 1/2 kila do kila a stojí od 100 káče výše a ke všemu je nadrcená, takže nedoporučuji. Jestli někdo ví, že se teplem nataví, ale ne přímým může si ji koupit a uzpůsobit. Kdysi dávno jsme ji dělali.

My jsme drcenou kalafunu rozpustili v lihu a bylo.

já měl na mysli tohle

nevim co by dělal s kg kalafuny, jestli tedy nechce porážet prase... navíc na pájení by to měl až do smrti.

Jinak když tu práškovou nasypeš do plechovky od třeba rybiček (ančovičky mívají správně nízkou a malou konzervu), strčíš na sporák a hlídáš, pohodlně to roztavíš - nesmí se to spálit, necháš vychladnout, máš to co je na obrázku, ale trochu větší.

Na natírání plošňáku je fajn rozpuštěná v lihu, ideální je taky při pájení kablíků, namočí se a jakpak se na něj pak dobře pájka chytá.

Pokud chce někdo malé množství rozpustit a má jen ten kalíšek, stačí do něj praštit kladívkem (do dna) - dělat to na papíru, co se nepoužije na roztok, zase roztavit v kalíšku...

urobosi, psal jsem o tom výše. Obchody, kde se kdysi kalafuna na prase vážila jsou již dávno pryč. Dnes to chodí již navážené. Když chceš tedy sám si to vyrobit, tak si zajdi do lesa, naškrabej si pryskyřici z borovic, smíchej to s prací sodou a roztav, poměr 1:1 a máš kalafunu

Obchody, kde se kdysi kalafuna na prase vážila jsou již dávno pryč. Dnes to chodí již navážené.

Vím, mám tady 5kg pytel .

naškrabej si pryskyřici z borovic, smíchej to s prací sodou a roztav, poměr 1:1 a máš kalafunu

to není z chemického pohledu pravda , ale neříkám, že to nefunguje... nicméně na podobný blbiny už bohužel není čas

uroborosi, víš ono je to skutečně pravda, v 60 tých letech jsme se ji nadělali pro domácí zabijačky ažaž. Rozdíl byl pouze v tom, že pryskyřici jsme získávali ze dřeva, ale trochu jiným zpracováním,(finálním výrobkem z toho dřeva byl papír). Psát to sem nebudu jednak to je velice zdlouhavé a ostatní to nezajímá. Jen tak na okraj, pryskyřici od nás odebírali mydláři a lakaři.

Kolofónia na sláčiky, prinajhoršom.

V hudebních nástrojích koupit kalafunu na smyčce.. třeba tuhle HN126964

to už ho vyjde levněji ta kilovka práškový z drogerie či "uzenářství" , ten kalíšek kalafuny na pájení maj snad všude, kde prodávají cokoli k pájení

navíc není kalafuna jako kalafuna , na pájení by se fakt měla používat ta na pájení

Ještě bych ti doplnil, abys to s pájením na motorce moc nepřeháněl - s otřesama to bude mít tendenci se ulamovat, a ty se pak zblázníš nad hledáním závady, pokud to půjde, použij konektor.

clanky.php

no koukám že každý píše jak pájet ,ale jak upravit hrot , jak ho pocínovat to tu nějak nevidím...