Nebo si prostě zvyknul. Ono někdy to jde docela rychle, já jsem třeba byl v ubytování na dovolené (částečně pracovní cestě) poblíž rušné silnice. Rval jsem si vlasy, co jsem si to vybral (nebyl to jen hluk, ale i vibrace, jak auta a autobusy přejížděly nerovnosti na silnici), i když to bylo naproti místu pracovního výkonu a u autobusové zastávky a jinak skvělé ubytování (nevím ale kdo mohl do recenze napsat, že je to ubytování tiché, možná někdo, kdo bydlí u letiště, dálnice nebo na nádraží). První den jsem nemohl usnout, ale další dny jsem už o ničem nevěděl, respektive tak po týdnu jsem si to uvědomil, že to nevnímám.
V paneláku trávím prakticky celý život, tak mi to už nepřijde, stejně jako ruchy v okolí. (Pan *** už zase pouští kolotoče...)
Ale není to legrace, vím o člověku, který se po přestěhování do paneláku (domu s pečovatelskou službou) na stará kolena zbláznil natolik, že ho museli hospitalizovat v blázinci. Nic nedal na vysvětlování nejen nás, že to nejsou ufouni co ho jdou znásilnit nebo co to mělo být, ale že je to v paneláku normální, že jsou slyšet různé zvuky prakticky odevšaď (a že to byla taková králíkárna, jeden kotec vedle druhého na několik pater). Nevím nakolik byl předtím psychicky zdravý, jestli ho toto jen dorazilo, nebo už byl blázen předtím (spíš asi to byla druhá možnost, ostatně kdo neni blázen neni normální).