Asi tak. Pro zasmání dvě příhody:

Soused mě jednoho dne požádal, zdali bych mu nezabil králíka. Nic jednoduššího, pravím. Odběhnu domů, soused zatím vylovil králíka určeného k porážce z chlívku. Přijdu, pravím aby uchopil zvíře za zadní nohy a upažil, aby viselo volně dolů. Učinil tak. Já udělal pět kroků vzad, sáhl za pas a namířil svého věrného Sig Sauera .45. Chlap vytřeštil oči, příšerně zařval, zvíře upustil na zem a bleskurychle se zamkl uvnitř baráku. Já pak střílel králíka zalezlého pod hrání prken. Pak teprve útlocitný soused vyšel, holt neunesl smrt jatečného zvířete.

A s kaprem. Kdysi dávno, ještě jako majitel Žigulíka, jsem na Vánoce koupil odborně popravené ryby. Pochopitelně, když se auto vyhřálo, začaly se mrtvé ryby plácat v tašce. Ještěže měl Žigulík takový krásný pádný hever, vydlabaný z jednoho kusu železa. Tak jsem za chvíli ujížděl s rybama v naprostém klidu. Dnešními nůžtičkovými zdviháky bych si akorát přiskřípl prsty.