Mohu jen potvrdit. Jako dítko venkova jsme pěstovali slepice. Na středně velkou zahradu stačí 4 slepice, za týden je tam vynikající poušť. Slepice velice dobře vidí a proto zezobne jakoukoliv rostlinu již ve stádu semínka. Jestli nějakým zázrakem se semeno skryje v útrobách zdevastované země, nemá šanci udělat klíček větší jak dva mikrometry. Ihned vypukne sezobnutí. Půda je naprosto sterilní, slepice vytahá i cokoliv živého. Kde je nejvíc prachu, buduje zemljanky ve kterých se takzvaně popelí. Vypadá to nesmírně komicky: Z prachu trčí jen hlavy. Když se přiblíží člověk, vyskáčou obrovské oblaky prachu a s úžasem vidíme díry, kde se slepice zakopaly. My jsme mívali slepice poctivě zavřené na dvorku, podobném měsíční krajině včetně kráterů a hromad prachu, bez kouska života. Když slepice zdrhla, obvykle bylo prvním jejím úkolem vykopat všechny kytky. Babička pádila s koštětem a hnala tu mrrrrchu zpět. Sousedi měli slepice volně po zahradě, Sahara hadr. Ale těěěch hóóóóóven!