I když byl břízolit pytlovanej, vždy se míchalo zásadně do karbu, ve kterém bylo trvale nejméně deset míchaček a u kterého stál jeden až dva maníci a břízolit neustále promíchávali hráběma (nikdy nesměl sednout). Jedině tak byla zaručena stejná konzistence a stálobarevnost. Nikdy totiž nebylo jisté, že jsou pytle v jedné paletě ze stejné šarže (tedy i barvy) z fabriky. Ve dvou různých paletách to obyčejně bývala holá fantazie. Teprve odsud se břízolit nabíral do koleček a posílal fasádníkům za prdel.
Pokud by šel někdo do dobrodrůža a chtěl si míchat vlastní směs, řešil bych to opět jedině pomocí karbu.