Mám podobnou zkušenost. V ložnici, daleko od jádra a kuchyně, je čas od času intenzívně cítit jak někdo neco vaří. Toto ale není až tak obtežující. I když.. obyčejně to má také nežádoucí efekt a to v podobě mojí trestné výpravy do lednice. V obýváku se nám zase pravidělně ob jeden rok, nikým nezván vyskytne rejsek. Také přichází ve sparách.

Tohle je veliká bolest většiny paneléků daná nedokonale technologicky konstruovaným spojem už od projektantova prkna. Zvenčí se spáry zpravidla utěsňovaly dvěma způsoby. Těsnící provazec ze skelných vláken, ten který mnozí pamatují kolem oken a zamazat medvědím hovnem, nebo pěnové pryžové těsnění a krycí plechy. Občas je možné setkat se s kombinacemi, ale takto to bylo technologicky předepsané. Vevniř se provedla vetšinou ne příliš kvalitní betonová zálivka. Velmi často se stávalo, že něco nebylo (zpravidla tesnění), nebo se zkrátka nechtělo (kousavý skelný provazec) a tak se to nedalo, nebo se to nejčastěji jednoduše odfláklo. Už jsem se několikrát setkal se spárou, kde byly místo těsnění nacpané pytle od cementu apod.. Odsud pak pramení valná většina problémů se zafukováním, procházením pachů a hlodavcostrádami. Na přiloženém obrázku je prasklina kde se oddělila zálivka od horního stěnového panelu, proto je viditelná nad gumovým soklíkem a slušně tudy fičí. Také to ale může prdnout dole, zakryté tím soklíkem, takže spára vidět není.

Pokud byla provedena revitalizace vnejšího pláště, je jasné že se spára kvalitně utěsnila zvenčí a pachy nyní prostupují do místnosti. Viděl bych asi dvě možnosti. Jednodušší, přelepením spáry těsnící páskou a náročnější, betonovou zálivku sprostě vysekat, vypěnit montážní pěnou a po oříznutí začistit zednicky, nebo opět přelepit páskou.