Taky znám takové. Šel jsem jednou pod okny. Skrz zavřené okno bylo slyšet, jak se vzájemně titulují do některých částí těla. V tom rána, oknem proletěl masivní popelník z litého skla, tak tak jsem uhnul, jinak bych měl díru do hlavy. Když vyletělo ještě několik talířů, nějak mě přestalo zajímat, co si vzájemně hulákají za tituly a začal jsem rychle chvátat na večeři. Dobře jsem udělal. Za mnou rázně dopadla těžká dubová židle...ti naši asi kupují každý rok nový dveře a sadu hrnců