Prasak už víceméně všechno vystihl. Já to jen trochu rozvinu. Srovnávat opravu něčeho v opravně a opravu něčeho na domku je srovnávání jablek s hruškami. Závadu na deštníku, nebo rozlepené botě vidím na první pohled, vím co oprava obnáší, tedy jsem schopen poměrně přesně stanovit cenu opravy. Naopak u domku, který si troufnu přirovnat k živému organismu, který se neustále mění i když to není pouhým okem patrné, mohu vidět důsledek jedné, nebo zpravidla několika příčin, které spolu působí. Nevidím do konstrukce, takže nevidím ani skryté závady. Snadno se pak může stát, že po vizuálním obhlédnutí bude suma za opravu stanovena na 5000, ale výsledná cena bude i trojnásobná, protože nás potkalo mnoho překvapení a sypalo se vše, do čeho jsme sáhli, i když to tak původně nevypadalo.
Proto říkám ano, u novostavby, nebo třeba u omítek, obkladů a jiných přesně vymezitelných a měřitelných prací jednoznačně sumu. Na druhou stranu pro rekonstrukce, opravy, štěky a drbačky hodinovka je a nadále zůstává nezastupitelná a určitě není přežitek.
Co si na závěr neodpustím..

To se řemeslník může půl dne válet za 150 na hodinu a já mu to mám platit?

Jednak mně mrzí, že je představa hodinaření tak hluboko zakořeněná a druhak, že je bohužel pořád plno schmeydů, kteří ji stále a dobře přiživují. Na druhou stranu každý má možnost takového lumpa vyhnat bez nároku na odměnu.