Já měl kdysi přiblblej nápad, nalepit na předválečnou dlažbu v chodbě (dávanou do maltového lože a na udupaném písku) novou. Rozrubat se mi to nechtělo, protože bych musel celý spodek udělat znova, vybetonovat atd atd. Tak aby flexi lepidlo lépe drželo, že diamantovým kotoučem nadělám rejhy do původních dlažek a nová bude krásně držet. I zapnul jsem úhlovou brusku. Výroba sněhuláků začala. Ve vteřině jsem chrchlal jak tuberák z Dachau. Rouška na rypáku naprosto na prd, tak jemný prach pronikl tím směšným filtříkem jak nic. Otevřel jsem dveře ven z baráku, instaloval stojanový letní větrák do dveří aby to fučel ven. Zapnul jsem stroj, zhluboka se nadechl jak lovec perel, rychle udělal pár drážek a zmizel z bílé tmy. Takto jsem asi hodinu pracoval. Když jsem skončil, srazil jsem se ve dveřích s hasičem, protože z baráku se valil souvislý bílý čoud. Hasič byl evidentně rozmrzen, že nic nehořelo a tak mě aspoň polil vodou. Nová dlažba perfekt drží už deset let. Na bílou trávu na zahradě jsem si časem zvykl.