Kdepak. Vůbec to není neřešitelný problém. Keramická dlažba je přeci položena na mnoha a mnoha terasách, kolem bazénů apod. a pokud není zvolen nevhodný technologický postup pokládky, není s ní sebemenší problém. Všimněme si, že valná většina bezproblémových pokládek na takto exponovaných místech je z doby před 20 a více lety, tedy před masivním vstupem lepidel do našeho stavebnictví. Teprve s nasazením moderních materiálů se odlupování začalo šířit málem geometrickou řadou. Příčina? Odpověděl jste si dokonce sám již v zadání.

...nedávat na hřebínek...

Při použití hřebenu zůstávají pod dlažbou dutiny, které se ať chceme, nebo ne zaplní vodou prosáklou spárami. Za jak dlouho je jen otázka kvality použité spárovací hmoty. Protože se voda mrznutím rozpíná, co se stane je nasnadě. Dlažba jednoduše odstřílí. Tohle se u předlepidlové technologie nemohlo stát. Jak pamětníci vědí, dlažba se tehdy pokládala do čerstvého betonu, který se polil cementovým mlékem. Dlažba byla tedy dokonale, bez dutin přilnutá k podkladu. Spárovalo se čistým cementem, takže spáry byly ve srovnání s dnešními hmotami daleko odolnější proti prosakující vodě. Příčina k odmrznutí dlažby tedy nemohla nastat.
Protože ale výrobci o tomto problému vědí, všichni, nabízejí speciální lepidlo pro tekuté lože. Jen pro příklad uvedu lepidlo BOTACT® M 29. Nanáší se na podklad v takové konzistenci, aby se při položení a dotlačení dlaždice lehce slilo a vytvořilo lože bez nežádoucích dutin. Někteří řemeslníci si vypomáhají o pomazáním samotné dlaždice. Ke spárování použijte opravdu kvalitní spárovací hmotu. Když dodržíte tento postup, tak zbaštim svoje botky, kdyby se odlepila byť i jedna jediná dlaždice.