Tak pochopitelně že nejlépe je klenbě úměrně zatížené. O tom není sporu. Ostatně to vyplývá z jejího principu.
Dovolím si jen oponovat, že by klenba, pokud ji zespodu zvednem musela spadnout.
Vidím ale, že jsem heverování měl popsat obšírněji, aby nedocházelo k nejasnostem. Pro mně je to samozřejmé, protože s tím mám zkušenosti, ovšem laik by se z nesprávného výkladu mohl dopustit vážného omylu. Tedy.. nikdy nelze vzít hever a tlačit jím koncentrovaně v jednom bodě. Síla se musí rovnoměrně rozložit do celé klenby, takže na podlahu hranol jako práh, na klenbu přiložit širší, silnou fošnu a podepřít DOKA či PERI stojkama (ono je to to samé). Teprve pak začít klenbu heverovat pomaloučku a postupně. Samosebou když ji na jedné straně šokem zvednu o 10cm, pak nejspíše nadělám víc škody než užitku. Hlavník účelem proč se takto budeme snažit je zachování krásy klenby. Když budeme tvrdit že nejde opravit, zbyvají dvě možnosti. Vlastně tři. Klenbu zbořit a udělat novou. To je drahé a málokdo to dnes ještě umí. Rozhodně ne melouchář za padesátikorunu na hodinu, ani pan Lorenz ne. Další možností je zbořit a udělat rovné stropy, přijdeme o romantičnost místnosti. Poslední možností je smířit se s nevzhlednou, propadlou klenbou a žít ve strachu, že může kdykoli spadnout. Hlavní účelem sanace kterou navrhuji je zafixovat klenbu do původního tvaru, kdy její funkci částečně převezme betonový krunýř a klenba spolupůsobí. Spolupůsobení zajistíme proškrabáním spar a zalitím cementovým potěrem. Tak se klenba s betonovým krunýřem spojí v jeden celek. Také nelze očekávat, že se klenba zcela navrátí do původního tvaru, ale předpokládá se, že ji po takovém zásahu zespoda otlučeme, prošpricujeme a znovu omítneme. Schovají se tak případné estetické vady a můžeme se těšit z dobře vykonaného díla.