Stěny do kterých se klenba opírá jsou stabilní - praskliny se nemění, nebo se rozjíždějí - praskliny se zvětšují? Pro obě možnosti existuje několik variant, jak klenbu sanovat. V rychlosti načrtnu jen to základní.

Pokud se praskliny nezvětšují, tzn. že by měl být objekt již stabilní, asi lepší varianta, pak lze klenbu vyheverovat do těměř původního tvaru. Při maximálních bezpečnostních opatřeních. Snadno se poví, hůře se provádí. Klenba se může každým okamžikem zřítit. Po vyheverování se horní povrch co nejvíce mechanicky očistí, případné zasypy byly odstraněny ještě před zvedáním, spáry mezi cihlami pokud půjdou se vyškrabou do hloubky 2-3cm. Odsají se všechny prachové částice, tohle průmyslovým vysavačem, obyčejný by raději dobrovolně shořel ještě před započetím a přez klenbu se vytvarují svařovaní KARI sítě tak, aby se nedotýkaly cihel a visely cca 2cm nad klenbou, toho docílíme použitím distančníků. U paty se sítě kotví do věnců, nebo pomocí táhel přez plotny na vnějším lící zdiva. Pak se klenba důkladně pokropí, povrch se pokropí cementovým potěrem a přebetonuje betonovou mazaninou B20/16 v tloušťce 7-8cm. Po důkladném vytvrzení betonového krunýře be měla být klenba opět na nějakou dobu stabilizovaná.

Pokud se praskliny zvetšují, což je horší případ, je nutné co nejdříve objekt staticky zajistit ztužujícími věnci v kombinaci s příčnými táhly. Táhla budou ocelové pruty ø22 a více s jemným závitem. Nejlépe je umístit je v úrovni paty klenby, i když to většinou není dost dobře možné. Na vnějším líci zdiva budou horizontálně uloženy ocelové U nosníky 200 s předvrtanými otvory pro táhla. Pod matky táhel se ještě podloží roznášecí ploténky 150/150/10mm. Až budete zdivo stahovat, oceníte jemné stoupání závitů. Co byste při běžném závitu neurvali ani dvoumetrovou pákou, na jemném dotahujete zcela bez potíží.