Ono ve starém baráku je někdy svízelné hmoždit. Tenkrát snad dělali baráky ze spár a ne cihel. Když vrtám, pochopitelně se trefím do spáry, tam nic nedrží. Nebo je tam nezničitelná cihla, taková černá, dvakrát pálená (s nápisem Kohn & syn), ta je pevnější železa. Do ní nechce ani vrták. Vzpomínám na doby, kdy jsem tyhle cihly sekal majzlíkem a kladivem. To bylo sprostejch slov!