Nesouhlasím s připomínkou, že "do betonu se vodní sklo nedává,protože není proč". Sám jsem se přesvědčil, že je proč:
Při opravě tělesa splavu se nám objevily drobné průsaky, které nebylo možno dobetonovat. Vzpoměl jsem si na dva zedníky, kterým při betonování septiku zbyla ve dnu díra pro průběžné odčerpávání vody a kterou bylo nutno dobetonovat. Starý pán-zedník jim poradil, ať do betonu přidají vodní sklo a beton bude rychle tvrdnout a bude nepropustný, čímž se ji podaří otvor zabetonovat dřív, než jej voda z podloží zaplaví.Vzali tedy kbelík betonu a hodlali způsobem pokus-omyl zjistit optimální poměr. Jejich vědecký rozbor probíhajícího pokusu probíhal asi takto:"Nalej jen trochu, já udu míchat - Co to dělá?-Nic, přilej- Eště!- No, už to tuhne. -Tyvole, už to fakt tuhne!-Vyndej lžíci!-Nejde to, jdi to zahodit i s kbelíkem!" Opakovaný pokus byl úspěšný a i při opravě splavu se osvědčil: Do otvoru jsme zabetonovali pomocí betonu s trochou vodního skla plastovou trubku kuželového tvaru. Po zatvrdnutí betonu jsme trubku, ze které vytékala voda, vyjmuli a zbylý otvor utěsnili zátkou z korku, kterou jsme znovu zabetonovali.
Beton s příměsí vodního skla podstatně rychleji tvrdne a dle tvrzení je lépe vodě odolný..

Šamot děda rozdělával v malém množství pouze s vodním sklem a spojoval jím cihly předem navlhčené ve vodě. Je-li to správný postup, netuším, ale vyzdívka denně používaných kamen takto vydržela několik let.