Řídké vápenné mléko - pačok se používalo na uzavření mikrotrhlinek a celkové zatažení čerstvé štukové omítky aby se sjednotila a omezila savost. Totiž kdo dříve bilil ještě vápnem, štětkou a na čerstvý štuk, ví o čem mluvím. To byla neskutečná dřina a po jedné stěně by bývala upadla ruka. Proto se taky na kýbl vápna přidaval frťan fermeže, aby štětka lépe klouzala. Podobné určení má dnes penetrace pod nátěr, ale s válečkem stejně žádná dřina není. Práce jde málem sama.
Otázka vyhlazení štuku... IMHO je to zhovadilost. Správně provedený štuk je finální úprava a přebrušování s tím nemá co dělat. Kdo chce hladkou omítku, ať si udělá sádrovku a nemusí brousit. Zároveň ale kdo si udělá hladkou omítku, může se rovnou připravit že bude brzy škrabat. Čím je omítka hladší, tím také rychleji stárne. Znám lidi, kteří malují každé dva roky a pravidelně při čtvrtém malování musejí škrabat, protože na hlaďoučkém podkladu se jednotlivé vrstvy začínaji v šupinách odlupovat.
Zkrátka a dobře, já jsem v případě štuku zastáncem spíše hrubší sruktury a na stavbách zásadně používám štuk zrnitosti 1,1mm a jsem s ním spokojen. Zrnitosti 0,5mm se obloukem vyhýbám. Je to příliš hladké, obvykle se vymetají zrcátka které po vymalování krásně svítí. To se u hrubé struktury nestane ani omylem.
CINK