Vlepení bloku do desek

A přichází finále. Postup, který používám, se nedá dost dobře nafotit, musel bych mít tři ruce a asistenta jsem právě neměl při ruce.

Maličko důležitá vsuvka. Úprava předsádky. Je jasné, že předsádka byla oříznuta spolu s knižním blokem a tak má správné rozměry. Za sucha. Problém je, že ji budeme natírat lepidlem a bude pracovat. To není jako při strojním lepením, kdy je to mlask-plask a je nalepeno a papír ani nestačí zareagovat. Nám to bude chvíli trvat a papír bude mít čas se natáhnout.
Proto je důležité, aby směr vláken papíru u předsádky byl souběžně se hřbetem. Po natření lepidlem se list předsádky rovnoměrně natáhne a můžu vám důvěrně říct, že u 140g ofsetového papíru to bude na 150mm přibližně 1mm navíc. Takže vezmeme řezací podložku a odlamovací nůž a na konci listu předsádky odřízneme přibližně 1,5mm proužek. První list předsádky teď bude o ten 1,5mm kratší, než knižní blok, ale tak to má být. Pokud se vám podaří pracovat rychle, případně narazíte na kvalitní papír, nebo použijete vyšší gramáž papíru a ten se nakonec nenatáhne, nevadí. Lépe vypadá o milimetr kratší předsádka (což není nijak zvlášť vidět), než milimetr přečuhující předsádka (při zavření knihy je to viditelné, vypadá to divně).

Odříznutí proužku předsádky.

A výsledek. Zde je předsádka barevná, tak je to pěkně vidět.

A můžeme pokračovat.

Začneme mírným dotvarováním průhybu na deskách. Na následujícím fotu je to zřejmé.

Používám plastové bowdeny z ovládání RC modelů (protože se mi tu zbytky válí), ale dá se to samozřejmě nahradit čímkoliv vhodným. První tvarování, decentní, provedu ještě naplocho, na rozložených deskách. Na fotce dolaďuji na knižním bloku.

Pečlivě narovnám blok na pozici. Několikrát kontroluji. Zavírám, otvírám. Chystám na lepení, jak nalepím jednu stranu, není cesty zpět.

List předsádky si podložím větším archem papíru, aby se lepidlo nedostalo do bloku. Po natření lepidlem tento arch samozřejmě vyjmu.

Namašlováno lepidlem. Obětoval jsem důležitých 5s na to, abych udělal tuhle fotku. Važte si toho, nechtělo se mi.

Takže, pravou rukou z pravé strany, malíčkem a prsteníčkem se opřu o knižní blok. Palec mám nahoru, abych jím zachytil levou stranu desek. Levačkou zvednu levou stranu desek, prsteníčkem a malíčkem přirazím hřbet desek ke hřbetu bloku, ukazováčkem držím samotné desky, aby mi ještě nespadly na lepidlem natřenou předsádku. Vše s citem a s klidem kontroluji rovinu přiražení hřbetu k bloku. Když jsem si jistý rovinou a usazením, nechám desky spadnout na palec pravé ruky a ještě jednou kontroluji rovinu. Je možné, že i tak se už desky přichytí u hřbetu k předsádce, ale to se nedá nic dělat. Nechám desky spadnout na předsádku. Tyto dva kroky, puštění desek na palec prvé ruky a pak puštění desek na předsádku obyčejně navazují bezprostředně za sebou. Předsádka bude mít tendenci vlnit se nahoru (prohne se do mostu) a nejspíš se mírně u toho hřbetu přilepí hned. Je důležité dělat to co nejpřesněji a zachovat kolmost a rovnoběžnost desek s hřbetem knižního bloku a s knižním blokem samotným. Pravý palec se tedy snažte mít na středu knižního bloku - myšleno střed mezi hlavou a nohami knižního bloku. Tedy tak, aby se přilepovaná strana desek nesklápěla dříve k nohám, nebo k hlavě knižního bloku. Když si to všechno nejdříve vyzkoušíte nasucho, bude vám to jasné. Dlaněmi s co možná nejrovnoměrněji přitisknu desky k bloku. Širším bowdenem znovu přimáčknu u hřbetu potah přímo na předsádku. S citem.
Po mírném zavadnutí (disperze v ploše drží velmi dobře) otočím celou knížku a znovu opakuji.
Celé si to klidně nejdřív nazkoušejte nasucho, aby vás nic nepřekvapilo. Vlepování do desek je asi nejkritičtější práce. Hlavně proto, že musíte pracovat při samotném vlepení na první dobrou co nejpřesněji. Pokud lepení zkazíte, tak v nejlepším případě to skončí výrobou nové předsádky, ale může se to zvrhnout až do výroby nového potahu...

Takhle nějak to pak vypadá. Blok přesunu do lisu. Ke hřbetům tentokrát přidám tenké (vnitřní) bowdeny, z obou stran dám netkanou textilii, kterou jsem použil i při lepení samotných desek. Zkontroluji, jestli jsou bowdeny rovnoběžně (měly by, v tlaku, pokud je nenecháte někde vyloženě přes hranu, by se měly srovnat pěkně podle hřbetu a zajistí to, že bude předsádka v místě budoucího otvírání dobře přilepená – je to dost důležité).
Že já používám bowdeny není nic, co by nešlo změnit. Místo bowdenů lze použít (a běžně se používá) proužek lepenky patřičné tloušťky a šířky. Mně se třeba líbí půlkruhové prohnutí mezery mezi deskami a hřbetem, proužkem lepenky dosáhnete obdélníkového výřezu. Lze si samozřejmě vyrobit i extra přípravky třeba ze smrkových lišt, kovových pásků a všemožného jiného.
Celé to opět utáhneme do svěrek a zase aspoň 24 hodin, ale klidně přes víkend. Pokud potahujete reliéfním materiálem, nezapomeňte na měkčí mezivrstvu, tentokrát samozřejmě z obou stran. Buďte trpěliví, je to poslední schnutí a to co po neděli vytáhnete, je už hotová knížka.

Chtěl jsem napsat, že tím pro dnešek končíme, ale proč.. Ono je v podstatě hotovo.

Máme hotovo

Tak. Knížka je hotová. Takhle nějak by měla vypadat, když ji vytáhnete z lisu. Tluču se do hlavy, že jsem nesehnal/nedal jiný potah. Na téhle světlé je vidět každé smítko a špatně se to fotí.

Otevřeno na předsádce. Tady je vidět, že něco radím a něco jiného činím. Předsádka je otočená napříč vláknem, takže se na konci roztáhla asi o 1,5mm. Na dolní hraně je celkem rovnoběžně s deskami, nahoře utíká diagonálně k okraji. S tím už po přilepení nemá cenu moc něco dělat. Dá se, teoreticky, opatrně odříznout papír předsádky (nezaříznout do potahu, že) a ten dlouhý trojúhelníček sloupnout. Je to ale dost náročná operace s nejistým výsledkem. Druhá chyba je, že jsem určil příliš dlouhou desku pro přebal a přesah přebalu přes knižní blok je výrazně větší po straně, než nahoře a dole. Výpočty pro rozměry v článku jsou ale správně, to jen já jsem byl líný po kontrole rozměrů desky zkracovat. Jsou to chyby, aspoň je vidíte.
Ale zase je tu vidět výhoda použití gázy místo konců plátěných proužků pro zavěšení do předsádky. Proužky jsou (bývají) pod předsádkou vidět, vystupují jako reliéf. Gáza zdaleka není tolik výrazná (zde není prakticky vidět).

Takhle to špatně nevypadá, ne?

Hřbet dole a nahoře. Je dobře vidět kapitálek, umístění záložky, prolomení přebalu v ohybu a vůbec vytvarování přebalu. Na první fotce trčí z desek nit. Tak je z gázy, občas se stane, že po ořezu bloku nějaká nitka vyleze. Lehce odstranitelná závada – odřízneme sklapelem. Na hraně hřbetu přebalu je také vidět mírné vydutí v délce cca 3cm. To je vnitřní část přebalu, takhle maličko po slepení vyleze, protože je potah ty tři centimetry na hřbetu vlastně dvojmo. To je to jak jsem říkal – nic neodřezávejte a neupravujte. Opravdu to nemá cenu. Zkoušel jsem to. Zbavil jsem se části vnitřního potahu na těch dvou milimetrech tloušťky hřbetu, ale zase ten volný kus potahu - v osmi milimetrech mezi hřebetem a deskou - se nehezky odchlípl. Odřezáváním částí přebalu byste také ztratili část pevnosti desek a nebude to vypadat o moc lépe. Lepší je tedy zachovat chlopně před zalepením nahoře i dole stejně široké a rovnoběžné, aby to vydutí bylo symetrické. Ve skutečnosti není zdaleka tak výrazné, blesk fotoaparátu toho hodně vytáhne. Pokud použijete pro potah tenčí materiál, než ten Baladek a budete mít přebal s nějakou kresbou, která každou nepravidelnost bude rušit, vydutí prakticky neuvidíte.

No tak jsme skončili. Dopadlo to jakž takž. Jestli tohle budete chtít někdy zkusit, přeji vám pevné ruce, nervy a trpělivost.