Zvládne, skoro nic na tom není. Odstranit v rozumné délce plášť kabelu tak, aby se nenařízla izolace žil. Potom odizolovat žíly, pomocí odizolovacích kleští, asi tak v délce 8 mm. Jde to i nožíkem, ale musí se velmi opatrně, nesmí se ani lehce naříznout ani jediný drátek lanka. Potom se navlékne na konec každého lanka dutinka (odpovídající průřezu, u bojleru to bude 1.5 nebo 2.5 mm2) a nalisuje krimpovacími kleštěmi. Dá se koupit v soupravě i se zásobou dutinek v Bauhausu apod. V dutince musí být schované všechny drátky lanka, ani jediný nesmí trčet mimo. Případně se dají před nasazením dutinky lehce zkroutit. Pak se přišroubují vodiče. Pod hlavu šroubku se umisťují tak, aby je šroubek při utahováni vtahoval pod sebe. Novější vidlice mívají pod šroubkem podložku, existují i s pružinovou svorkou (tam se nedává dutinka (dobré téma pro flamewar)). Barvy jsou dané jednak normou, jednak národními zvyklostmi: hnědá na levý kolík, modrá na pravý kolík (z pohledu jak se to strká do zásuvky, tj. na levou zdířku zásuvky hnědý atd.), žlutozelená na dutinku. Je dobrá praxe nechávat žlutozelený vodič delší, tak aby se při použití hrubé síly vytrhl jako poslední. Kabel se mechanicky upevní dle konstrukce zástrčky, vždy za plášť, vždy s nějakým přesahem pláště. Musí tam držet pevně, nikdy ne jen za dráty.

Workaround z dob bolševických, kdy dutinky nebyly ke koupi: z nějakého kusu vodiče (lanka) se oddělí jeden drátek, asi čtvrt metru a odizolovaný konec lanka se jím pevně omotá. Chce to trochu cviku, ale pak je to stejně dobré jako dutinka, jen je to dost pracné.

Pokud je původní zásuvka zapojená jinak, než hnědá vlevo, modrá vpravo a žlutozelená na nuláku, volat elektrikáře aby to proměřil nebo předělal.