Zavit v hliníku

Něco podobného se mi povedlo s mědí, byť vlastně omylem. Kdo používá klasivkou trafopájku, ví, že po čase se závit v mědi strhne. Řešením je zvětšování závitu, vzpomínám si, že ve škole jsme došli až k M7, větší se tam nevejde a musi se ty klacky zkrátit a závit vyříznout vedle. Tak i doma jsem časem dospěl k tomu, že původní závit M3 se na jedné straně strhnul. Tak jsem chtěl vyřezat M4, ale neměl jsem úplnou sadu závitníků (nějakým omylem obchod do sady dal ten poslední závitník levý, takže k ničemu), tak jsem zkusil jen jedničku a dvojku s tím, že se tam ten šroub silou dostane. Šroub se silou hezky zalomil (ale byl zašroubovaný skoro na konec, chyběl možná milimetr). Tak jsem vyvrtal do něj díru a vyřezal trojku závit, a konec začistil a funguje to dodnes, což bude nějakých 25 let (závit v oceli tolik nehrozí strhnutím). Kdy se nějaký rok poté tohle stalo i na druhém pahýlu, tak jsem se pokusil tenhle postup zopakovat, sadu závitníků jsem sice už měl kompletní, ale řezal jsem jen prvníma dvěma a pak jsem tam šrouboval šroub, který se tam zase krásně zalomil (a zase poté, co se zašrouboval skoro na konec). A tak to provozuju dosud. Opravdu nedokážu říct, kolik to je let, to s tím prvním odhaduju někam na konec minulého století, ten druhý bude nějaký rok poté, ale opravdu nevím jestli 2 nebo 5 nebo víc.

Tohle jsem vyřešil (taky v minulém století) tak, že jsem tam zašrouboval šroubky s uříznutou hlavou a drát přitahoval matičkou. Taky vydrželo dodnes.