Dřív, u analogové techniky, se udávalo rozlišení v řádcích (tak se to běžně psalo v technických parametrech). Nebyly to ovšem řádky, ale sloupce, kolik jich na zkušebním obrazci ještě zobrazí jako čáry (určovalo to kmitočtový rozsah analogové části).
U digitální techniky by se zdálo, že to je jednoduché, snímač má prostě daný počet bodů a je to. Když koukám do specifikace - https://www.panasonic.com/au/support/manual-download/imaging/camcorders/hdc-hs9.html - tak tam píšou 560K x 3 což je podle mě SD. Přitom video píšou

HA/HG: 1920k1080/50i, 1920k1080/25p
HX: 1920k1080/50i
HE: 1440k1080/50i

takže to bude nějaký švindl, jestli má snímač 560K (520K efektivních) tak z toho 2M můžou dostat jen nějakým upscalingem.

3 CCD znamenají, že kamera má 3 snímače pro složková světla, což se považuje za lepší než jeden snímač, který je vybavený barevnými filtry. Už ani nevim proč (mě to vysvětlení zase tak neuspokojilo, jen jsem pochopil, že je výrobně jednodušší jednobarevný filtr než puntíkatý/proužkovaný), tuhle alchymii kolem kamer jsem řešil naposledy před cca 10 lety při nákupu a hlavně výběru zatím poslední kamery. Aby byla kamera poctivě HD, musely by všechny 3 snímače mít rozlišení aspoň těch cca 2M.

A to jsem panasonic považoval za seriózní firmu a taky se daly na švindl.
Jinak co si pamatuju, tak panasoinic nemýval moc pěkný obraz hlavně při horším světle dost šuměl (stačila část obrazu, kde je stím, vůbec nemluvim o natáčení někde v jeskyni; na tohle vycházely dobře kamery sony, ale opět nevím, jaká situace je dnes).