Felicie rok výroby 97 ztráta klíčů

Pak by stálo za pokus zkusit jinou provozovnu, na to neni naštěstí monopol. U nás ve městě (spíš větší vesnici) máme třeba tři, které slibují výrobu klíčů a autoklíčů stejně jako kopie čipů (některé progresivní správy domů si udělali přístup do baráku na čip). A to by bylo, kdyby v čechách nedokázali udělat klíč do škodovky. (Jinou otázkou je za kolik, soused má třeba kiu a někdy nám na chodbě rozhořčeně řikal, že ho náhradní klíč vyšel na tři tisíce, nevim jestli je to málo nebo hodně, nemám o tom přehled, mě překvapilo, že klíč do normálních dveří už nestojí 7 ale 60 korun (na druhou stranu 7 korun to stálo před 10 lety a zdražuje všechno).) Pokud vim, tak jedinou bariérou by mohlo být, že to neudělaji každému, ale budou chtít nějaký doklad, že nejde o pokoutnou kopii (jako je to u klíčů s patentovaným profilem) - to by ovšem pro majitele neměl být problém.
To s tím zamykáním takového auta je dobrá připomínka, je to staré, ale veterán to ještě neni. Na druhou stranu krade se všechno a nejen u nás. Když jsem byl pracovně v Německu, podivoval jsem se, že si tam všichni důsledně zamykají kola a to i když jdou na skok do obchodu (a rozhodně to nebyly nějaké nablískané nové bicykly, spíš to byly verky, na kterých by u nás nikdo nejezdil). Tak jsem se na to ptal a člověk, který nám tam dělal průvodce říkal, že mu během posledních 5 let ukradli 4 kola a to i přestože je měl zamčené. Takže bych s touto lehkomyslností byl opatrný, nejsme na tom sice tak bídně jako západní německo, ale jeden nikdy neví.

A to jsem myslel, že dobrušování klíčů je minulostí. Pamatuju si to v dávných dobách, že to bylo skoro pravidlem. Třeba v učení jsem to po dvou iteracích vzdal (tehdy se dělali klíče od šatny (alibisticky, aby se omezil okruh pachatelů a problémy se šatnáři měl každý dostat klíč od šatny; předtím tam byly dozické nebo obyčejné zámky a jeden klíč šel běžně do více dveří (což dost ztěžovalo jednání s pojišťovnou, když se něco ztratilo) pak se škola rozhodla právě pro instalaci nových zámků a po nějaké době právě pro zrušení šatnářů) a já byl pověřenej tím tam zajít udělat 20 klíčů, napoprvé nefungovala asi půlka, pak půlka z půlky a napotřetí už jen asi dva klíče, ale nikdo už klíče nechtěl, tak jsem se na to vykašlal, když si pak někdo po půl roce vzpomněl, že by chtěl klíč, jestli ještě mám, tak najednou tam i ty tehdy nefunkční šly (do obou zámků z obou stran), asi jak se ten tehdy nový zámek už ochodil). Bylo tehdy naprosto normální, že klíče nešly do zámku napoprvé, někdy jsem to přičítal nedbalosti (třeba některý zub byl prostě na pohled nedodělaný). A to tak nerad řeším reklamace. Ale dneska bych si myslel, že se to stát nemůže, nebo jenom naprosto mimořádně. Taky jsem koukal na tu techniku, vloží se vzorek, a polotovar a pak už jde všechno samo, takže ani moc prostoru pro lidskou chybu tu neni.
Zajímavé že to s těmi obyčejnými klíči se řešilo poté i na průmyslovce. Nejdřív to vypadalo jako nepořádek šatnáře, že nezamknul šatnu. Ale on si byl jistý, že zamykal a pak bylo odemčeno, tak si k tomu potom bral svědky, i když i jeho prohláčení třídnímu stačilo, měli jsme dobrého tříďase. (Nevzpomínám si, jestli se tehdy i něco ztratilo, nebo ten průšvih spočíval jen v nezamčené šatně.) A tu se ukázal nápad - pane učiteli, nemůže někdo udělat to samé, co Vy, tedy prohrabat své zásoby klíčů a najít tam vhodný (tak jsme přišli k rezervnímu klíči). Slovo dalo slovo, tříďas se zmínil školnici, školnice někomu dalšímu a do týdne jsme měli nový patentní zámek a bylo po definitivně problémech.