Čemu se říká vydiove vrtáky

Vydiové ničemu. Vidiové tak: https://www.sazena.eu/clanky/z-historie/vidium---co-to-je-.html

"Spékaný" karbid uhlíkovej ocele s prímesou wolframu je len kus matroša uchytený v špici vrtáku, ktorý je v celku "am blok" vyrobený z kalenej nástrojovej ocele.

Spečené karbidy sa používajú aj na puzdrá metalických hriadelí, napríklad v čerpadlách namiesto ložísk, trecie plochy maže viskozita čerpanej tekutiny, stačí na mazanie čistá voda, H2O. Spékaný karbid je síce krehký, štiepi sa, ale má klzné vlastnosti pri styku s ostatnými abrazívnymi minerálmi.

Stručně vrtáky do betonu a panelu.

Trochu se pleteš. Nejen do betonu nebo kamene.

Jasně sorry. Jinak na vrtání do ocele se používají i nože na plátky a ty z čeho jsou? To nevím...

Zase totéž, slinutý karbid, jen je v něm víc karbidu a míň pojiva než v těch vrtácích do zdi, takže jsou tvrdší ale křehčí.

Jsou to vrtáky které mají na špičce vsazené a připájené SK plátky. Jsou to plátky ze slinutých karbidů. Zadej si do vyhledavače "slinuté karbidy" a dozvíš se více. Vrtáky se používají pro vrtání do betonu, kamene ale také do tvrdých ocelí. Drážka na uchycení není rozhodující, pro vrtání oceli jsou stopky válcové nebo kuželové se stopkou.

Technická poznámka: vrtákům do kalených ocelí se ve strojařské praxi neříká vidiové, ale karbidové nebo tvrdokovové, i když jde v principu o totéž (jen jsou asi 100x dražší).

Matně si pamatuji, že do betonu mívaly červený konec a do oceli modrý a lišily se tvarem broušení hrotu.

Červeně značené jsou "příklepové" vrtáky, mají tupý úhel břitu a jsou odolnější rázům. Žlutě značené jsou "nepříklepové", mají úhel břitu ostrý a nejsou vhodné pro vrtání s příklepem do velmi tvrdých materiálů kdy se snadněji odštípnou. Laicky řečeno - "příklepové" vrtáky fungují jako sekáč (česky majzlík ), žluté jako klasický vrták.

Tak ono je dost "vidiáků", které nemají žádné plátky, jsou jen "hodně tvrzené", řečeno slovy prodavače v Bau. Asi s ohledem na jejich sortiment.

Slinutý karbid obsahující až 94 % (i více) karbidů se vyrábí průmyslově od roku 1926, kdy firma Krupp zhotovila metodou práškové metalurgie první slinutý karbid WIDIA (odtud slangové označení pro výměnné destičky a vrtáky do zdiva „vidiák“). Přes tehdejší poměrně velkou cenu se slinuté karbidy značně rozšířily do strojírenské výroby. Podmínkou pro jejich použití byla a je co nejvyšší tuhost základní obráběcí soustavy stroj-nástroj-obrobek, protože SK jsou v porovnání s rychlořeznými ocelemi velmi křehké.

http://www.tumlikovo.cz/rubriky/materialy/nastrojovematerialy/slinute-karbidy/ A tady je vše pro ty co o tom chtějí vědět více.