""chce to silný alternátor a asi i baterii.""
A to dost. Při výkonu 2x300W, by to odpovídalo přibližně startování motoru. Možná i víc.
Jak dlouho bude točit startér motorem, než klekne baterie?
Už to vidím. Na tuningovém srazu, majitel supr autohifi předvede pár minut rámusu a pak shání kolegu se startovacími kabely.
Tyhle údaje o výkonech mě baví. Mám doma zesilovač 2x 25W a bedny s průměrně citlivými repráky.
Když jsem to v místnosti 4x5 m vybudil naplno, tak jsem to skoro nevydržel, dost na hraně bolestivosti.
Když si představím v autě půl kilowattu, to by nevydržel nikdo.
Přesto běžný výkon autorádií bývá okolo 40W na kanál. I to by se nedalo vydržet.
Ale v tom je jádro pudla. Běžné autoreproduktory mívají psaný výkon třeba 120W. Jenže to není ani zdaleka výkon, který dokážou přenést.
Tyto repráky to vydrží bez spálení, to je vše. Ale výkon vyzáří spíš na teplo, než zvuk.
Zpravidla se poznají už uváděnou citlivostí třeba nad 90dB. To u vysokozdvihového basáku není možné.
Tedy možné je, ale takový je ukrutně drahý. Musel by mít obrovský velmi silný magnet, který by vybudil dostatečně o hodně širší vzduchovou mezeru okolo cívky. To autorepráky nemají. Mají vzduchovou mezeru stejně širokou jako je cívka.
Pak platí třeba 91 dB, ale při jednom Wattu. To se cívka pohybuje nepatrně. Pokud se ale repro vybudí větším výkonem, zdvih membrány se zvýší a to tak, že cívka svým zdvihem opouští magnetické pole. Závity mimo mag. pole ale nemají žádný účinek, jen topí.
Tyto repráky fungují jako kompresor dynamiky. Čím větší vybuzení, tím menší účinnost.
Funguje to tak, že reprák má největší účinnost okolo průchodu nulou. Jak se amplituda zvyšuje, cívka opouští mag. pole a účinnost klesá, a to rychle. Pro představu. Cívka má šířku 6mm a mag. mezera také 6mm. Basák na velké vybuzení má zdvih na obě strany například 6mm. Kde je cívka membrány na vrcholu kmitu signálu? Zcela mimo magnetické pole, doběhne tam spíš setrvačností.
Proto ty výkony. Aby se reproduktor i v tomto režimu donutil udělat výkon, musí se neúměrně budit.
Reproduktory které mají alespoň slušnou výkonovou charakteristiku, tedy netrpí popsaným jevem, musí mít šířku cívky o hodně větší, než je mag. mezera. Tím závity které mezeru opouštějí jsou nahrazeny závity, které se z druhé strany do mezery noří. Tím se to vyrovnává.
Zároveň to ale znamená, že část závitů je vždy mimo mezeru. Tím nelze dosáhnout velkou citlivost a takové mají okolo 80 dB.
I zde je tedy potřeba k potřebnému výkonu zvuku větší el. výkon, ale není to tak podstatné a kvalita je nesrovnatelná.
Jinou možností, jak získat dobrou výkonovou charakteristiku a přitom vysokou citlivost je provedení, kdy je mag. mezera o hodně širší, než cívka. Ale je potřeba v celé šířce vytvořit dostatečnou mag. indukci a na to je potřeba mohutný a drahý magnet, který je nejdražší částí reproduktoru. Takový reproduktor se za pár stovek koupit nedá. Ale u takového reproduktoru se cívka i při velkém zdvihu pohybuje stále v mag. poli mezery a nevyjíždí ven. Výkon. charakteristika je vyrovnaná a zkreslení minimální.
To jsou problémy reproduktorů s velkým zdvihem. Dělají se ale proto, aby se docílil velký výkon při malých průměrech.
Dnes už se asi nevyrábějí, ale dříve se dělaly bas. repro s průměrem třeba půl metru a malým zdvihem. Takový repro měl při velkém průměru třeba jen 30W. Ale vlivem malého zdvihu netrpěl uvedenými problémy s vyjížděním cívky. Takové repro mělo při velmi dobré výk. charakteristice citlivost až 100db. Pamatuji je z dřívějších ozvučovacích beden v kinech.
Kdysi jsem něco dělal v takovém menším kině, kde ty bedny byly. Udělal jsem pokus. Z malého tranzistoráku na tužkové baterie jsem vytáhl dráty od repráku a připojil to na tu bednu v kině. Zvuk,který to vydalo byl na ten pidivýkon neuvěřitelný, daný tou citlivostí.
Kdyby se takové repráky používaly v hifi sestavách stačilo by na doma několik wattů. Ale právě velikost tyto reproduktory odsoudila k zániku.
Tak jsem si zase pokecal o reproduktorech, koho to nezajímá nechť promine.