Abys takové zařízení mohl provozovat (když tedy pominu zvukové schopnosti) pořeboval bys hlavně dostatek jehel - nejsem si jistý, že by byly dnes ještě k sehnání, ale kdo ví. Jehla měla životnost tak 3 až 5 přehraných stran, pak už se opravdu nedal záznam poslouchat a desky se s každým přehráním slyšitelně zhoršovaly. No a také staré šelakové desky, vinylové by bez ohledu na to, že málokterý gramofon by šel na nízké otáčky zpomalit, nepřežily asi ani jedno přehrání pokud by vůbec přehrát šly, mají totiž výrazně mělčí drážku se zcela odlišnou geometrií. A snad mi odpustíte trochu OT. Takový již tenkrát historický kousek jsme mívali na chatě na začátku 60. let. Neměl tu klasickou papírovou troubu, ale zvukovod byl vytvořen ve víku gramofonu. Dodnes mi v uších zní "Leninské hory" s Pepíčkem Zímou a " Good bye Lollipops" s Jarmilou Veselou, jediné dvě cesky, které jsme měli . A kupodivu nebyl problém ty skladby na webu dnes najít . A jednu trochu raritu - měli jsme tam také gramofonovou pohlednici (nebo jak to nazvat) - klasická pohlednice a na ní byla drážka se skladbou. Ta ovšem vzala za své po prvním pokusu o přehrání. Takové pohlednice byly tehdy k dostání v prodejnách "Sovětská kniha".