krivo odrezaný dielec

Maflík s vodícím pravítkem a řádně upevnit materiál. Není důvod, proč by neměl být přesný řez.

Tomu rozumiem. Ale keď mám dosku o šírke 3-4 cm moc ho tam nemám ako prichytiť.

Normalne dam desku na stul, odmerim si vzdalenost kraje pily od kotouce a na spravne misto pricvaknu truhlarskymi svorkami lat/pravitko/cokoliv rovneho. Pilou pak jedu podle toho. Nejsem zadny truhlar a nemam skoro zadne vybaveni, ale jeste se mi nestalo ze bych takto neco neriznul rovne....
A rez a idealne misto kde pila drhne si prelepim papirovou paskou proti poskrabani a okousani rezu.

Rozkreslit a okótovat, na formátce (s předřezem proti "okousání") to nařežou na požadovaný rozměr takřka v každém hobbymarketu typu Bau-něco, OBI, Unihobby, atd…

Předpokládám, že se snažíte vyrábět z deskových materiálů (lamino a pod.) a tam to v podstatě nejde kvalitně udělat z ruky na nějaké hobby mašince. Pokud se tomu opravdu chcete věnovat, tak se u nějakého truhláře podívejte jak se to dělá: jak si dává pravítko na rovnoběžný řez a jak si zase jiné pravítko dá na kolmý řez. V tom je základ rovných a kolmých řezů. I na domácí pile uděláte rovný řez, ale musíte mít opravdu dobrý kotouč a dobře namontovaný (bez házení). A někde si nakoukat, jak si tam dát ty pravítka. A samozřejmě trénovat, nečekat že hned první řez bude tipťop

Pokud to není nějaká lavice na zahradu, ale trochu jemnější nábytek do bytu/domu, tak se to bez správnýho vybavení blbě dělá. Takže buď pořídit správnej vercajk a odpovídající dílenské prostory (v rukách, nebo na podlaze se to blbě dělá), nebo si to prostě nechat někde nařezat. Tak to dělám já, rozvrhnu si to a nechám to u truhláře fiknout a pokud lamino, tak i ohranit. Doma si to sešroubuju, skolíkuju a slepím sám. Tedy věci, který se dají dělat na podlaze a s pomocí vrtačky.

Jediný grif který mě napadá je stolek s úhlově stavitelným pravítkem (někteří výrobci jej prodávají k tomu maflu jako příslušenství) do kterého se dá mafl vzhůru nohama a řeže se jako na formátovací pile. Je to sice ubohá náhrada, nepřesná, bez předřezu, ale určitě lepší než to řezat z ruky. Předřez se dá nahradit (tedy ne úplně nahradit, jen zařídit, že to bude méně olámané) nalepením lepicí pásky přes spodní stranu řezu a řezat to i s páskou.

I v domácím prostředí se to dá celkem s úspěchem. leccos jsem takto udělal a také nemám speciální výbavu.
Samozřejmě nějaký vercajk to chce.
Nějaký dostatečně pevný stůl, který se nekývá. Potom ruční okružní pilu - mafla. Do pily kotouč s jemnými zuby, s trapézovým brusem. Ve speciální prodejně poradí, kotouč na lamino. Průměr kotouče jen tak velký, aby z desky pily vystupoval jen o málo více, než je tloušťka řezaného materiálu. Řez je tak čistší.
Dále potřebujeme nějaké pravítko. Lze i dřevěnou lať, ale lepší je rovný kovový čtyřhran - jekl. Lépe se po něm pila vede. Dále několik truhlářských svěrek, dobře poslouží jednoruční (s mechanikou jako vytlačovací pistole na tmel).
Pak potřebujeme zjistit přesně, jak daleko je řez, pokud vedeme pilu po pravítku.
Ve většině případů si vystačíme s kolmým řezem. Pro řezy pod úhlem třeba 45 stupňů, je potřeba více praxe, ale i to mafl umožňuje. Pro kolmý řez nastavíme desku pily kolmo a provedeme na kousku materiálu zkušební řez. Velmi dbáme, aby deska pily celou plochou doléhala na materiál. Zkontrolujeme řez úhelníkem, zda je skutečně kolmý. Pokud ne, provedeme korekci pily. Je li řez skutečně kolmý, zjistíme vzdálenost řezu od okraje desky pily.
(neumím dobře slovensky, tedy deskou pily se rozumí plocha pily u kotouče ).
Na kus materiálu upneme pravítko a podle něj provedeme kousek řezu. Přesně změříme vzdálenost řezu od pravítka a to si zapíšeme, třeba jako vzdálenost x.
Na materiál si přesně nakreslíme tvat budoucího dílu. Materiál vždy řežeme tak, že strana plochy, která má být nejkvalitnější (na nábytku bude vidět) bude vespod, tedy řežeme po rubové straně. Pravítko většinou pokládáme na materiál tak že bude na vyráběném dílu, odřezáváme odpad, nebo zbytek desky. Materiál uchytíme k ploše pracovního stolu vhodným způsobem tak abychom řezali vedle hrany stolu (a neřezali s tím i stůl). Pravítko upneme na materiál pomocí svěrek, přesně tak daleko od budoucího řezu, kolik je míra x.
Toto zatím platí pro případ, kdy řežeme tak, že je pravítko na ploše budoucího dílu a pravítko je na jedné straně pily. Vždy to tak nejde a je potřeba mít pravítko na opačné straně, tedy na zbytku - odpadu materiálu. V tom případě je nutno provést měření míry x z druhé strany pily stejným způsobem. Měřit vzdálenost od pravítka k straně řezu směrem k výrobku - tloušťka kotouče)
Máme li pravítko upnuté přesně rovnoběžně s předpokládaným řezem ve vzdálenosti x, provedeme řez. Snažíme se jet pilou pomalu a dobře přitlačovat pilu celou plochou k materiálu a přesně podle pravítka, pilu mírně k pravítku přitlačujeme. Řez by měl být zcela kolmý, rovný a čistý. Pokud se jedná o oboustranné lamino, strana nahoře může být mírně oštípaná ale s kvalitním kotoučem jen nepatrně. Trochu pomůže lepicí páska, ale ta musí dobře držet. Strana zespodu bude dostatečně čistá. Samozřejmě nemůžeme očekávat, že obě strany řezu budou jako z profi formátovací pily s předřezem. Ale spodní strana bude čistá dostatečně, proto řežeme po rubové straně. Odřezáváme li díl z většího materiálu, je vhodné si předem oddělit kus o něco větší než budoucí díl a potom teprve odříznout přesně jen přebytek materiálu. Nehrozí tak nechtěné odlomení při konci řezu.
Takto provedeme všechny řezy ze všech stran dílu.
Tip: mafl je vybavený pohyblivým krytem kotouče, který se odkrývá o řezaný materiál. Je to bezpečnostní prvek. Ale při počátku řezu se často o materiál zachycuje moc a vede to k tomu, že se do záběru musí pila tlačit, pak se to uvolní a vede to k rozkývání pily a nerovnoměrnému počátku řezu. Je dobré kryt kotouče předem odklopit a zajistit v otevřené poloze třeba uvázáním provázkem.
Ale pozor na to, že je tím bezpečnost pily snížená. Také pozor na odložení ještě běžící pily na kotouč, který není krytý.
Pokud potřebujeme uříznout jen slabý pruh materiálu, zařízneme nejdřív jednu stranu materiálu do kvalitního řezu. Potom pravítko upneme na materiál tak, že bude od tohoto okraje vzdáleno o šířku dílu, plus míru X plus tloušťka kotouče. (provedeme zkoušku na kousku materiálu, někdy je potřeba malá korekce).
Pokud postupujeme přesně a pečlivě, dá se materiál nařezat téměř profesionálně.
Takto popsané to vypadá složitě, ale po chvíli praxe (natrénujeme na nějakém odpadu), to jde velmi snadno a rychle.
Pokud potřebujeme řezat pod úhlovým řezem, chce to trochu více praxe, hlavně udržet pilu opřenou dobře o materiál a o pravítko, má to snahu ujíždět.
Jinak je postup podobný. Nejdříve na maflu nastavíme úhel řezu a ověříme zkušebním řezem. Potom pečlivě zjistíme míru X, je jiná než při kolmém nastavení. Potom je potřeba uplatnit trochu myšlení, kterým směrem je vhodné řezat a abychom si neudělali úhel na jinou stranu, než potřebujeme. Ale ani to při trochu přemýšlení a praxe není velký problém.
Někdy nastane případ, že třeba máme nějaký zbytek materiálu, například pruh šířky 15cm a potřebujeme uříznout pásek třeba šířky 10 cm. Pak po přičtení míry x není kam pravítko upnout. Lze pouřít cirkulárku s pravítkem, ale tam není potřebný jemný kotouč. Lze to i s maflem. Materiál upneme na stůl tak aby řez byl těsně vedle hrany stolu. Ale svorky by překážely. Tedy materiál upneme jen ze zadní strany stolu (u konce řezu) a asi uprostřed délky materiálu. Pokud nevyjde rozsah svěrky lze i jen přidržet aby se to nevychýlilo od pravítka. Potom na stůl vedle řezaného dílu položíme jiný kus stejně tlustého materiálu a přichytíme (na stole je výrobek, odřezáváme zbytek). Na tento pomocný materiál přiděláme pravítko ve vzdálenosti x.
Začneme opatrně řezat. Pokud máme svěrku uprostřed délky řezu, dořízneme až k ní. Pilu stále držíme přesně v záběru a vypneme. Můžeme ji ponechat v řezu. Odstraníme svorku a přemístíme ji na místo začátku řezu. Pilu umístěnou v řezu dotlačíme k pravítku, a nepatrně v řezu vrátíme a zapneme. Uděláme další část řezu, opět stejným způsobem zastavíme a svěrku na konci přemístíme za pilu. Dbáme aby byl materiál stále na svém místě.
Zapneme pilu v řezu stejným způsobem a dokončíme řez. Přendávání svěrky v polovině řezu je otravné, tedy stačí upnout jen na konci a přerušení řezu udělat jen na přehození zadní svěrky dopředu. Ale chce to natrénovat s přidržením rukou. Se svěrkou je to přesnější.
Lze to dělat i obráceně, tedy odřezáváme výrobek a na stole je upnutý zbytek. V tom případě se k míře x musí přičíst tloušťka kotouče (šířka řezu).
No napsal jsem zase hotovej román, ale chtěl jsem to popsat trochu podrobně. Ve skutečnosti to tak složité není, chce to u toho jen trochu přemýšlet a mít šikovné ruce. Je kupa věcí, které lze vyrobit i s minimální domácí výbavou.
Ještě tip: Pokud budeme pohledovou stranu řezu olepovat ohraňovací páskou, tak po nalepení pásky a případném oříznutí, vezmeme jemný smirek a pod úhlem 45 stupňů strhneme opatrně hrany výrobku. Tím se ztratí případné malé otřepy po řezu.

Klobouk dolů před trpělivostí při psaní, je to jak z učebnice "palec nahoru"!
Ale stejně, po letech v různých dílnách zastávám názor, že je přínosnější tu práci alespoň jednou vidět, než o ní jen desetkrát číst.