Pokud se jedná o klasický gril, kde je dřevěné uhlí pod pracovním roštem s masem, je použití roštu na uhlí zbytečné a navíc neefektivní. Maso se při grilování nepeče horkým vzduchem, jako v troubě, (nebo i u různých prodávaných plynových grilů s víkem), ale správně pouze sáláním.
Toho se dosahuje žhnutím kousků dřevěného uhlí. Jako každý hořící materiál, i uhlí hoří nejvíce tam, kde je největší přísun kyslíku. Pokud je pod dřevěným uhlím rošt, vlivem tepelného proudění, je nasáván vzduch zespodu pod rošt. To je vhodné v kamnech, ale ne v grilu. Pokud je vzduch přiveden pod rošt, také tam dochází k nejintenzivnějšímu hoření. Tam tedy dochází k největšímu vývinu tepla, které ale směřuje sáláním dolů do popelníku a směrem nahoru k masu je sálání odstíněno samotnou vrstvou uhlí. Spalování sice také probíhá zvrchu, ale hoření dole zbytečně a podstatně zvyšuje spotřebu uhlí. Navíc tak vzniká velké množství horkých spalin a maso se více peče horkým vzduchem, než sáláním. Lépe než rošt, je použití plného podkladu, třeba plech, nebo lépe třeba vhodné tvárnice co jsou jako vyzdívky do kamen. Uhlí se rozprostře na podklad a nejlépe zapálí po vrchu třeba plynovým hořákem. Uhlí tak hoří od vrchu a vzniklé sálání směřuje nahoru k masu. Vzhledem ke doutnavému způsobu hoření, je množství vzduchu přistupujícímu z vrchu zcela dostatečné. Spotřeba dřevěného uhlí, je tak podstatně nižší, než u grilu se spodním roštem.