V Liberci zabloudí snad všechno, příšerné město, stále něco rozčutaného. Tam jsem se nechal kdysi vést Garminem. Po půl hodině bloudění jsem měl nesmírnou touho tu nánu, co breptá povely, prohodit zavřeným oknem. Hlásila naprosto protichůdné povely: Zabočte vlevo. Začnu odbočovat: Zahněte vpravo, to už kleju jak dlaždič. Když zatočím vpravo a posílá mne zpátky, sprostvých slov je hojnost. Asi 4x jsem za příšerného hulákání nadávek projel totéž místo z různých stran. V zoufalství jsem ulovil pomáhače a chrániče, leč poslal mne přímo do jednosměrky v protisměru. Jak jsem našel po hodině cíl cesty, to už si nepamatuju, patrně jsem projel Nisou, dvěma parky a jedním hřištěm.