On je zásadní rozdíl mezi tempem a voskem. Tempo je brusná pasta, něco jako vzít extrémně jemný smirkový papír a jezdit s ním po laku. U starých zdevastovaných laků na efekt pomůže, protože zbaví povrch zničené zoxidované vrchní vrstvy, potom chce ale bezpodmínečně zavoskovat - vytvořit ochrannou vrstvu a tu obnovovat. Bez ní to byla zbytečná práce a za pár týdnů až měsíců se situace opakuje. Vosk proti tomu lak rozjasňuje, dodává mu lesk a ochranu další vrstvou. Neubírá mu tloušťku.
Ten konkrétní vosk je z tvrdých snad nejlevnější, který dává smysl. S kamarádem jsme ho ze zvědavosti zkoušeli na jeho autě. Proti dražším se hůř aplikuje- dělá šmouhy, dá docela práci ho nanést aby vypadal hezky, nevydrží na autě zas tak dlouho, chce ho to obnovovat, ale funguje a auto vypadá za tu cenu slušně.
Pěnový aplikátor k němu myslím dávají, po nanesení nevelkého množství (ne vrstvu) na voskovanou plochu je nutné ho rozleštit čistou mikrovláknovou utěrkou - určitě ne starým hadrem, ten nadělá víc škody, než užitku. Dvakrát přeložit na čtverec, víc čistých ploch se hodí. Důležité je nesnažit se vosk nanést na celé auto, ale po částech - jednotlivé díly. Třeba nanést aplikátorem na půl kapoty, rozleštit mikrovláknem, potom na druhou polovinu, zase rozleštit, blatník, jedny dveře, další, ...